Cesta do Ostravy aneb Čekáš dlouho?

10. prosince 2010 v 12:44 | SallyPejr |  Míchanina
Navštěvuji školu v Ostravě a bydlím od ní dost daleko, přesněji 152 kilometrů. Jelikož se mi v autobuse dělá více než špatně, jezdím jen vlakem. Ten mi jede z Jeseníku čtyřikrát za neděli a cesta normálně trvá čtyři hodiny plus půl hodiny čekání na spoj. Obvykle tedy o půl čtvrté vyjdu z domu v osm jsem na Svinově a do půl hodiny trvá zbytek cesty. Tedy obvykle.

Z domu jsem vyšel o půl čtvrté v doprovodu své pubertální sestry. V polovině cesty jsem zjistil, že jsem si doma nechal peněženku, což je docela podstatná věc. Vrátil jsem se během, skoro jsem plivl plíce do sněhu a stejně jsem vlak nestihl. Sestřička se domů vrátila vycházkovým tempem, i když by vlak v pohodě stihla, a ještě se mi smála, že kašlám jak starý kuřák. Nicméně se jí podařilo přesvědčit taťku, aby nás odvezl na přestupní stanice. Silný vítr hnal přes cestu takové množství prašanu, že za cesťákem vypadala cesta skoro stejně jako před ním. Občas se stalo, že na několik metrů cesta zmizela ze zorného pole a na cestě nás držela taťkova dobrá paměť. S dvěma krátkými zastávkami u benzínek, kde jsme si ověřili, že v neděli večer na Jesenicku snad není otevřené pumpy, nás hlava rodiny rozvezl do Lipové a do Jeseníka a s přáním bezpečné cesty se rozjel domů.
Co jsem v Jeseníku sedl do vlaku čekající ho na přípoj, strašil nás průvodčí tím, že pojedeme půlku trasy autobusem, protože je před náma vlak zapadlý v závěji. S mým žaludkem a bez kinedrilu, by to byla velice vtipná cesta. Nicméně jsme se s půlhodinovým zpožděním rozjeli a vyrazili na cestu s tím, že přestup na autobus se bude konat Mikulovicích. Ani to se nestalo, neboť autobus byl posunut na Město Albrechtice. Zvedla se mi nálada v očekávání, že cesta bude probíhat tím stylem, že se bude přestup na autobusy tak dlouho posunovat, že nakonec dojedeme i na Svinov. Ovšem cestou z Glucholazů do přestupní stanice jsem přes stěnu slyšel, jak strojvedoucí nadává, že přes závěje nejdou vidět koleje. To už jsem se začal vyloženě tlemit. Možná to je divné, ale čím praštěnější nebo nepříjemnější situace, tím jsem veselejší. A tahle cesta pro mě byla velice zábavné povyražení. Průvodčí stál vedle mě, když někomu oznamoval, že požádal aspoň o dva autobusy do Albrechtic. Vlak měl totiž tři vagóny narvané studenty a dalšími cestujícími. Přijeli jsme do Albrechtic, vystoupili z vlaku (jeden důchodce si cestu "zkracoval" přes půlmetrovou závěj :) ) a před vlakovým nádražím stál jeden autobus a velice sprostý průvodčí. Během okamžiku se i dav cestujících stal velice sprostým. Do autobusu se narvalo tolik lidí, že málem vypadávali dveřmama a autobus odjel, ale pověstná neexistující větší polovina lidí zůstala na místě. Já mezi nimi. I přes vítr a sníh byl slyšet průvodčí, jak nadává, že chtěl víc dopravních prostředků. Vrátil jsem se do vlaku a v teple čekal, až přijede další autobus. Do hodiny přijel. Byl to malý skibus z Jeseníka a zatímco všichni nadávali, já se smál nahlas. Ovšem chvilku po něm se dostavil i autobus běžné velikosti z České Vsi. Nasedli jsme a hurá do Krnova, kde měl čekat vlak. Tedy on čekal, ale pouze na první autobus a pak odjel. My ostatní, kteří neměli to štěstí se narvat do prvního z vozidel, jsme přestoupili na druhý autobus, který nás odvezl do Opavy. Já se tiše tlemil do okýnka, dospělí nadávali a puboši se nalívali fernetem. Slavně jsme dorazili do Opavy, kde nás řidič vysadil s tím, že dál nejede a my šli na vlak.
Opravdu jeden na Ostravu jel. Za třičtvrtě hodiny. Sedl jsem do čekárny, usmíval se jak nepříčetný a posouchal jsem ostatní, jak si stěžují na dráhy, počasí, dráhy, zpoždění a dráhy. Někteří se dožadovali odškodnění. To ovšem platí jen pro city vlaky a jen když za to můžou dráhy. A hádejte kam spadá kalamita? Navíc záchodky byl zavřené, k občerstvení pouze automat. Alespoň že sekuriťáci měli tolik soucitu, že nás nechali v čekárně. A pak jsme nastoupili na cestu osobním vlakem přes horní dolní. Dojezd do Ostravy 22:20 nebo tak nějak. Kupodivu jsem stihl poslední tramvaj ve 22:24, protože jinak bych šel na Vítkovice pěšky, ale zase bych se cestou hodně nasmál, protože spolucestující z vlaku měla stejnou trasu a v noci se ve městě bojí.
Co mě ovšem jako jediná věc naštvalo, ale zato pořádně, byly dráhy, které tvrdili, že žádné zpoždění není. Onen nečekající vlak z Krnova totiž dojel na čas a takový detail, jakože nechal polovinu cestujících na cestě, se přece nepočítá.

Píšu to hlavně proto, že v neděli jedu opět stejnou trasu a jak se tak koukám z okna, sněží furt a imrvére. Navíc se mění jízdní řády a mně zrušili přímí spoj do Jeseníka, takže budu mít navrch jeden přestup. A aby toho nebylo málo tak jsem si zrušil kotník a chodím o berli. Já se na tu cestu vlakem vyloženě těším. Jo, a balím si termosku s čajem a možná i něčím pro zahřátí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Není-li uvedeno jinak, jsou zde veřejněná literální díla mým autorským počinem. Je-li dílo převzato od jiného autora, je to jasně uvedené v úvodním článku. Je-li pod dílem podepsán SallyPejr, jedná se o moji práci. Většina postav v sekci Fanfiction jsou vlastnictvím původních autorů, kteří vytvořili díla, na jejichž motivy je fanfikce zaměřena. Není-li uvedeno jinak, jsou doprovodné obrázky převzaty z internetu. Články mohou obsahovat tématiku nevhodnou osobám mladších 18-ti let nebo tématiku, která není vhodná pro většinu společnosti. Nelíbí se, nečtěte...