Můj Svědomí

12. prosince 2010 v 1:42 | SallyPejr |  Míchanina
Mívám šílené sny a většinu z nich si nepamatuju. Ale ty, co si pamatuju, jsou určitě ty nejšílenější, protože, kdyby byly ještě horší, tak bych si je pamatovala. První sen, na který si vzpomínám, byl pro ně dost depresivní. Potkala jsem tam své Svědomí. Nebylo to hezké setkání.

Šla jsem ze školy. Domů jdu celou cestu do kopce (nijak prudkého, ale pořád to je kopec) a po levici mám potok. Kopala jsem si před sebou malý červený míček s dalmantinama, který dostala moje sestra k narozeninám. Cestou jsem nepotkala ani nohu, sledovala jsem jenom míč. Dokonce jsem i viděla detailní a zpomalené záběry toho, jak se míč točí a kutálí. Vždycky jsem ho kopla před sebe a on se přikutálel zpátky.
A pak jsem najednou kopla víc, míček se odrazil (nechápu od čeho) a spadl do potoka. Vyběhla jsem na most a sledovla ho, jak se uprostřed potoka protáčí v onom vodním bubnu pod splavem. V hlavě jsem slyšela dva hlásky.
Jeden mě přesvědčoval, ať jdu pro míček, že je setry a ona ho má ráda. Já jsem ho tam kopla a já bych ho také měla vytáhnout, protože tak je to správně.
Druhý hlas mi říkal, že, když tam vlezu, namočím se a doma dostanu vynadáno, protože chodit domů potokem máme zakázané. Mohla bych taky dostat zaracha a kdo ví co ještě. Vlastně tam vůbec nemusím chodit. Nikdo neví, že jsem si ten míč vzala. Nikdo mě s ním neviděl.
Stála jsem u zábradlí a nevěděla, co dělat. Oba hlasy zněly velice přesvědčivě. Jenže pak vyhrál strach dítěte z trestu a já se vrátila zpátky na cestu.
Sotva jsem slezla z mostu, objevil se přede mnou divný chlápek. I přesto, že jsem byla dítě, byl asi o půl hlavy menší než já. Tvář i ruce byly velice bledé, zato jeho vlasy byly černější než cokoliv, co jsi dokážete představit. Vlasy měl učesané na patku a přilíznuté těsně k hlavě. Nevím, jestli byly mastné nebo použil příliš mnoho gelu či čeho, ale leskly se a držely tvar. Oblečen byl do černých kalhot, černého saka, černých naleštěných polobotek a rudé košile. Ovšem nebyly to normální šaty. Ta černé byla podivná. Jako skvrna. Nebo výřez do materie světa. Byly vidět jan obrysy okolo muže, ale i když jsem věděla, že má sako klopy, nebyly vidět. Žádny střih, žádný rys, žádná kapsa, nic. (O kapse jsem věděla jen díky rudému kapesníčku, který z ní čouhal.)
Bála jsem se toho muže.
Věděla jsem, kdo to je.
On byl zpodobnění mého svědomí.
Řekl mi, že jsem ten míček měla vzít. Že bude setra smutná. Že nechat ho tam byla chyba.
Měla jsem takový strach, že jsem vůbec nepřemýšlela. Řekla jsem, že já ten míček do potoka nekopla a chtěla jsem utéct, i když mi stál v cestě.
Ani se nepohnul, ale já ho nedokázala obejít.
Řekl mi, že se chovám špatně, a proto musím být potrestána.
A zmizel.
Myslela jsem, že teď už bude vše v pořádku, ale spletla jsem se. Stačil jediný pohled na ruce, abych poznala trest. Prsty od ukazováku po malíček na obou rukách mi srostly a vytvořily špatně pohyblivou cosi.
Rozběhla jsem se domů a přemýšlela, jak to vysvětlím. Vzala jsem to zadem, protože v domě bydlely dvě děsné drbny paní S. a paní J. Kdyby se to dověděly, roznesly by to po celé dědině a všichni by věděli, proč se mi to stalo. Že jsem zlá.
Otevřela jsem zadní dveře bytovky a tam stály ty dvě v celé své ošklivosti.
Proběhla jsem kolem nich a rozbrečela jsem se. Ve chvíli, kdy jsem otevřela dveře bytu, probudila jsem se.
Byla jsem vyděšená. Dělalo se mi špatně, jaký jsem měla strach a dost dlouho jsem si ve světle pouliční lampy kontrolovala prsty. Nejsem si jistá, jestli jsem tu noc nejště usla, ale vím, že s červeným míčkem s dalmantinama už jsem si nikdy nehrála.

Nevím, proč mé svědomí vypadá tak, jak vypadá, ale vím, že to bylo poprvé, ale rozhodně ne naposledy, co se mi o něm zdálo. Ať už trestalo mě nebo jiné, nebo mě pouze varovalo, vždycky jsem se probouzela se stejnými pocity jako prve.
Svědomí není zlý. Není to záporák, který by vám naschvál ubližoval. Dává vám to, co si zasloužíte, ať už o tom víte, nebo ne. A to mě možná děsí ještě víc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Není-li uvedeno jinak, jsou zde veřejněná literální díla mým autorským počinem. Je-li dílo převzato od jiného autora, je to jasně uvedené v úvodním článku. Je-li pod dílem podepsán SallyPejr, jedná se o moji práci. Většina postav v sekci Fanfiction jsou vlastnictvím původních autorů, kteří vytvořili díla, na jejichž motivy je fanfikce zaměřena. Není-li uvedeno jinak, jsou doprovodné obrázky převzaty z internetu. Články mohou obsahovat tématiku nevhodnou osobám mladších 18-ti let nebo tématiku, která není vhodná pro většinu společnosti. Nelíbí se, nečtěte...