Stodola

19. prosince 2010 v 5:29 | Kara |  Romantika
Když byl Michal malý, říkali o něm, že vypadá jako andílek. Teď, když je mu devatenáct, o něm říkají, že vypadá božsky. Vysoký s atletickou postavou, pomněnkovýma očima a polodlouhými blond vlasy podlamuje kolena každé, která ho uvidí.
Přesto se na dědině neví, jestli má nějakou vážnou známost nebo ne. Všechny holky doufají, že je dosud nezadán.
Studuje kdesi na vysoké a domů přijede občas na víkend, který stejně prospí. Ovšem teď začaly letní prázdniny a na dědinu uhodily vedra.
Michal se vrací od rybníka. Vykračuje si bos zarostlou příkopou, na sobě jen mokré kraťase a přes rameno ročník. Absolutně ignoruje omdlévající holky po cestě a rovnou zamíří domů na zahradu, aby pověsil ručník na prádelní šňůru.
Všimne si, že u sousedu chodí po zahradě jemu neznámý mladý muž v jeho věku. Hnědovlasý, do tmava opálený hrabe seno z propoceném tílku a odrbaných kraťasech z riflí.
Michal na něj udiveně zírá. Vedle bydlí stará paní, která je už přes deset let vdovou. Nepamatuje si, že by u ní někdy kohokoliv viděl. Máma u ní občas vypomáhá se vším možným, když starou paní chytnou záda, takže by se dávno o nějakých spolubydlících zmínila.
Neznámý si Michala všimne.
"Nazdar." Zahaleká a prohrábne si krátké vlasy. Má úsměv, kterým by mohl prodávat zubní pasty.
"Čau." Pozdraví ho Michal a přejde k plotu. "Nevěděl jsem, že má stará paní výpomoc."
"Je to moje teta. Nechává mě u sebe bydlet, protože mě vyrazili z domu." Řekne muž.
"A proč to?" diví se Michal.
"Neshoda názorů." Pokrčí neznámý rameny. "Mimochodem, jmenuju se Jakub." Představí se.
"Já jsem Michal."
Potřepou si navzájem rukou.
"Piješ pivo?" zeptá se Jakub.
"A kdo ne?" ušklíbne se Michal.
"Jestli chceš, přijď večer do stodoly." Navrhne mu Jakub. "Dáme pivko, pokecáme. Aspoň mě seznámíš s místní situací."
"Nevím, jak ti budu nápomocen. Bývám tady jen sporadicky." Varuje ho Michal.
"To je jedno. Určitě toho víš víc jak já." Mávne Jakub rukou. "Jestli chceš, tak přijď. Třeba kolem osmé." Zopakuje pozvání a vrátí se k senu.
Michal odejde domů. Jakub mu přijde jako fajn člověk. Rozhodně je víc v pohodě než místní holky.

Chvíli po osmé Michal přeskočí plot mezi zahradami a vydá se do stodoly, odkud se line slabé světlo jediné žárovky. Opatrně nakoukne dovnitř. Na patře vidí Jakuba, jak se opírá o trám a pije z lahve.
"Čau." Pozdraví Michal. Na rozdíl od Jakuba, který je stále v pracovním, se převlekl do čistých kraťasů a trika.
"Nazdar." Rozzáří se Jakub. "Vylez nahoru a vem místo." Vybídne Michala, který ho poslechne.
Sedí vedle sebe, v ruce pivo, za zády hromady voňavého sena. Nohama houpou ve vzduchu a probírají místní obyvatelstvo a jejich vztahy.
"Hlavně si dej pozor na místní holky." Varuje Michal, zatímco Jakub dopíjí poslední zbytečky z lahve. "všechny to jsou slepice a všechny se tě budou snažit sbalit."
"Tebe taky, co?" řekne Jakub s jistotou.
"Bohužel mě furt otravují." Povzdechne si Michal útrpně.
"Vůbec se jim nedivím." Řekne Jakub a postaví prázdnou láhev do řady k ostatním. "Hezkej, modrookej blonďák. Na tebe musí letět každej, i kdyby nechtěl."
Michal se na něj podívá.to, jak to Jakub řekl, ho trochu překvapilo.
Najednou ho Jakub chytne za tvář a začne ho líbat. Michal se ani nehne. Jakub ho pustí stejně rychle, jako ho prve chytil. Michal na něj nechápavě hledí.
"Ježiši, promiň." Vyhrkne Jakub vyděšeně. "Do prdele, to jsem neměl dělat. Zapomeň na to. Do prdele." Nadává Jakub.
Vyskočí na nohy a rychle sleze dolů. Než se Michal stačí vzpamatovat, je už na půl cesty k domu. Potichu, aby nevzburcoval tetku, vejde dovnitř a vyleze do podkroví, kde má pokoj.
Není tady ani týden a už vyjel po prvním hezkém klukovi, kterého potkal. A že Michal je hezký. Vlastně přímo nádherný. Jestli to někomu řekne, může se Jakub stěhovat.
Otec ho vyrazil, protože zjistil, že jeho synátor je teplouš. Tetka ho u sebe nechala pod podmínkou, že proti sobě nikoho nepoštve.
Podělal to po pár dnech. Ale třeba to Michal nikomu neřekne. Třeba se bude tak stydět, že dostal pusu od kluka, že to nikomu neřekne. Do prdele.
Stejně se dříve nebo později po vsi roznese, že u tetky bydlí úchyl, co je na chlapečky. Nejspíš by si měl zabalit a vypadnout dřív, než sem přijde rozlícený dav s pochodněmi a vidlemi.
Vztekle kopne do postele, ale vzápětí na ni padne. Chce se mu brečet.
Když viděl Michala stát u plotu, myslel si, že se mu jen zdá. Nikdy neviděl nic tak okouzlujícího a nádherného. Neodvažoval by se ho dotknout, aby se nerozplynul, jenže Michal je příliš krásný na to, aby se ovládl. Potkal anděla, ale hned toho zneužil, a proto teď bude mít peklo. Možná je to tak dobře.
Otočí se na bok a schová hlavu pod polštář.
Michal je teď to poslední, na co by měl myslet, ale nedokáže ho dostat z hlavy.

Jakuba probudí ťukání na dveře a tetčin hlas.
"Kubo, máš dole návštěvu." Povídá tetka. "Je to Michal od sousedů."
Jakub se vyhrabe z postele a rovnou ke dveřím.
Michal přišel? A proč? Myslel si, že se od něj bude držet co nejdál, ale on přišel a chce s ním mluvit. Proč?
Jakub vyjde před domek. Na cihlové cestičce stojí Michal. Na sobě má jen kraťase a přes rameno ručník.
"Nepůjdeš se mnou k rybníku?" zeptá se Michal s úsměvem. "Zeptal bych se tě už včera, ale ty jsi bůhvíproč utekl."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Není-li uvedeno jinak, jsou zde veřejněná literální díla mým autorským počinem. Je-li dílo převzato od jiného autora, je to jasně uvedené v úvodním článku. Je-li pod dílem podepsán SallyPejr, jedná se o moji práci. Většina postav v sekci Fanfiction jsou vlastnictvím původních autorů, kteří vytvořili díla, na jejichž motivy je fanfikce zaměřena. Není-li uvedeno jinak, jsou doprovodné obrázky převzaty z internetu. Články mohou obsahovat tématiku nevhodnou osobám mladších 18-ti let nebo tématiku, která není vhodná pro většinu společnosti. Nelíbí se, nečtěte...