Valentýn

1. prosince 2010 v 21:46 | Kara |  Romantika
Je teprve šest, ale už je dávno tma, jak ž to uprostřed února bývá. Hlavně tady v parku se šeří brzy.
Jirka sedí na lavečce zabalený do bundy a mlčky pozoruje zasněženou kašnu. Domů se mu nechce, stejně tam nikdo není, a tak si teď nechává zmrznout tvář i holé ruce.
Přemýšlí o škole. S tátou se sem přistěhoval na konci roku a od půlky ledna začal navštěvovat místní gymnázium. Nedá se říct, že by zapadl. Je nejhezčí ze třídy, takže ho všechny holky neustále obskakují a zvou ho všude možně, ale on o ně neprojvje ani ten nejmenší zájem. Dneska našel v lavici na tucty valentýnek, ale všechy je vyhodil. na jeho vkus jsou všechny ty holky a vlastně celá třída a ročník příliš dětinští. Nechápe spolužáky a jejich malicherné problémy. On se o sebe musel celý život starat více méně sám, protože otec je vždy příliš zaneprázdněný prací a nemá na něj čas. Je dospělejší než celá třída dohromady. A navíc ho mají za šprta, protože jeho všeobecný rozhled je asi stokrát větší než u jeho spolužáků. Není to zrovna nejlepší začátek života v novém městě.
Od jedné z pěšin, které se u kašny kříží, se ozvou odhadující se hlasy. Trochu ho to zaráží, protože po tmě do parku nikdo nechodí. Ještě víc ho překvapuje, že poznává majtele hlasů.
Mluví hlavně Simona. Holka z jeho třídy a vůdkyně ostatních holek. děsná frajerka, co vypadá jako oživlá Barbie. Nutno dodat, že má v hlavě víc než jen trochu pilin. Přesto si myslí, že je neodolatelná a házela očkem i po Jirkovi, ale když se nedočkala odezvy, nechala toho. Ona se přece nebude vnucovat. Byla vyhlášená za místní miss, takže by podle všech pravidel školského života měla chodit s místní sportovní hvězdou.
Marek chodí do čtvrťáku, je to zdatný sportovec, elegán a stejný hezoun jako Jirka. Je ovšem samotář. Od místních drben si vysloužil přezdívku Ledový princ, protože okázale ignoruje všechny holky, které mu nadbíhají. A to jsou vpodstatě všechny. Právě Marek je ten druhý hlas z hádající se dvojce.
Jejich dohady trvají už nějakou chvíli. Simona něco vysvětluje a přesvědčuje Marka o své pravdě, kterou on vytrvale odmítá.
"Ale poslal jsi mi valentýnku." vytáhne Simon svůj trumf.
Podmračený Marek se na místě zarazí. Stojí u kašny, ale Jirky si zatím ani jeden nevšiml.
"Já žádnou valentýnku neposlal." řekne Marek nechápavě.
Simona vytáhne z kapsy růžovobílý kus papíru a strčí ho Markovi pod nos.
"Je tam tvůj podpis a holky tě viděly, jak to kupuješ." řekne triumfálně. "Proč zapíráš?" dupne si skoro vztekle.
Marek si valentýnku vezme a udiveně si ji prohlédne.
"Takovou kupovaly ty tvoje kamarádky." řekne klidně a podá ji valentýnku zpátky. "Nejspíš si z tebe vystřelily." podotkne.
Simona překvapeně zalapá po vzduchu.
"To by neudělaly." řekne nepřesvědčivě.
"Věř mi." řekne Marek. "Já růžový psaníčka neposílám."
Simona vztekle valentýnku roztrhá a hodí ji na zem. Se slzami v očích se rozběhne pryč.
Marek otočí hlavou a podívá se na Jirku, který celou scénu pozoroval. Marek se vydá k lavečce.
Jirka nejistě skloní hlavu. Nechtěl je sledovat, ale nemohl si pomoct, když se hádali zrovna před ním. Chápe Simoniny slzy. Marek je nejhezčí kluk na škole a má charakter a  vše, co má mít každý princ na bílém koni. Každá by omdlela, kdyby od něj dostala valentýnku nebo i pitomé psaníčko v hodině.
Teď ho nejspíš Marek sjede za to, že je vyslechl. Psychicky se připraví na další vlnu nevděku vůči nováčkovi.
Jenže Marek si klidně sedne vedle něj.
"Co si o ní myslíš?" zeptá se místo očekávaných nadávek.
Jirka se překvapeně narovná a podívá se na něj. Marek ho mlčky pozoruje. Má nádherné modré oči. Jako letní nebe.
"Je mi jí líto." řekne Jirka tiše. Na chvíli mu výhled na Marka zakryje obláček páry. Radši zadrží dech. Na Marka je krásný pohled. Zvlášť, když sedí takhle blízko. Najednou Jirka zrudne a zase upře pohled na své boty. Marek je místní idol. Co by se zahazoval s nějakým cizákem? Napadne ho, že by odešel, ale chce si užít Markovu přítomnost, dokud to jde. Zítra ve škole se už zase nebudou znát.
"Dneska je Valentýn. Měl bys sedět v kině s nějakou holkou." podotkne Marek.
"Mně se holky nelíbí  tady je hezčejc." odpoví Jirka podle pravdy. Úplně cítí, jak mu hoří tváře. On se tady svěřuje se svými pocity! A Markovi!
"Mám tuhle kašnu rád." zasní se Marek. "Potkal jsem tady svou první lásku. Bylo to na Valentýna. Od té doby sem vždycky codím v tento dem, abych si Radka připomněl." řekne tiše a chytne Jirku za zmrzlou ruku.
Jeho dotek doslova pálí, ale Jirka neuhne. Překvapeně se dívá na spojené ruce, a pak pohledem přejede na Markův obličej. Mladík je opravdu blízko.
"Co se s Radkem stalo?" zeptá se Jirka tiše.
"Odešel. Našel toho pravého." zašeptá Marek. "Ale je hezké, že já ho taky našel a na stejném místě jako Radka." řekne Marek s úsměvem.
"A koho?" zeptá se Jirka s obavami.
"Jmenuje se Jirka a je tady nový. Nedávno se přistěhoval." prozradí Marek.
Jirka se rozzáří, když pochopí, co Marek právě řekl.
Marek se k němu nakloní a políbí ho. Trvá dlouho, než se zase pustí.
"Je tady zima." podotkne Marek a vyfoukne k nebi obláček páry.
"Bydlím blízko a nikdo tam není." navrhne Jirka.
"To zní lákavě." usměje se Marek a postaví se. chytne Jirku za zmrzlé ruce a vytáhne ho do stoje. "Ale nejdřív řekni, jak máš velkou postel?"
"Obrovskou." usměje se Jirka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rybička Rybička | Web | 22. listopadu 2012 v 21:57 | Reagovat

Ježiš dobrý článek trochu bláznivý ale ty já miluju máš fakt talent :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Není-li uvedeno jinak, jsou zde veřejněná literální díla mým autorským počinem. Je-li dílo převzato od jiného autora, je to jasně uvedené v úvodním článku. Je-li pod dílem podepsán SallyPejr, jedná se o moji práci. Většina postav v sekci Fanfiction jsou vlastnictvím původních autorů, kteří vytvořili díla, na jejichž motivy je fanfikce zaměřena. Není-li uvedeno jinak, jsou doprovodné obrázky převzaty z internetu. Články mohou obsahovat tématiku nevhodnou osobám mladších 18-ti let nebo tématiku, která není vhodná pro většinu společnosti. Nelíbí se, nečtěte...