Sebevrah

19. ledna 2011 v 13:26 | Kara |  Romantika
Kap.
V ložnici je tma. Jen skrze okno dovnitř proniká trocha měsíčního světa.
Kap.
Do tmavé kalužinky na světlé podlaze spadne další kapka. Dan leží napříč postele. Jedna ruka mu visí nad kalužinou. Druhá leží podel těla.
Kap.
Pozoruje, jak se hladina kalužiny krátce rozvlnila, ale nevnímá to. Přemýšlí nad posledními týdny, které ho dovedli až sem. Na toto místo v tento čas.
Kap.
Na začátku měl přítele. Kamil byl nezodpovědný a nespolehlivý, ale stejně ho miloval. Jenže pak se Kamil zabil. Vracel se na motorce z jednoho mejdanu se svou známostí na jednu noc. Jako by to nestačilo, sešli se na pohřbu všichni Kamilovi milenci. Dan myslel, že pro něho něco znamenal, ale byl jen jedním z mnoha. Tak zostuzeně a zrazeně se nikdy před tím necítil. Upadl do depresí a bylo to s ním čím dál horší. Všechno mu připomínalo Kamila.
Kap.
Pak se přestěhoval sem. Našel si společný podnájem s jedním studentem medicíny v posledním ročníku. Pavel je o rok starší a Danovi se líbí, ale ví, že by s Pavlem nic nebylo. Často ho navštěvuje Markéta. Je to velice hezká a příjemná dívka. Dan nikdy neviděl, že by se líbali nebo něco podobného, ale dle věčného objímání a obskakování je mu jasné, že ti dva k sobě mají blízko. Dan by ji proto rád nesnášel, aby si mohl představovat, že mu dá Pavel přednost před ní, ale i z té chvíle, kterou s ní strávil mu je jasné, že je to doopravdy fajn holka.
Kap.
S Pavlem se sblížil aspoň jako kamarád. Často si spolu povídají, pokud je Pavel doma. Dan se s ním cítí šťastně a bezpečně. Jenže, když je Pavel pryč, znovu upadá do depresí. A začne uvažovat o sebevraždě.
Plesk.
Dan unaveně pootevře oči. Posunul trochu s rukou a kapky teď padají mimo tmavou kalužinu. Znovu oči zavře. Chce se mu spát. Chce se mu umřít. Nikdo ho nemá rád. Ne doopravdy. Pavel ho sice rád má, ale jan jako dobrého známého. Možná mu bude Dan chvíli chybět, ale na na dlouho. Brzy by zapomněl. Markéta mu pomůže. Ale i tak je Pavel jediný.
Plesk.
Rodina se ho zřekla, protože se všude rozneslo, že krasaveček Dan je na chlapečky. Je samotář a vždycky měl málo přátel. A žádného by neoznačil za dobrého kamaráda. Od pohřbu s nimi vůbec není v kontaktu. Měl jen toho zrádce Kamila.
Plesk.
Napadne ho, že všichni sebevrazi nechávají dopis, kde vysvětlují, proč se zabili. On nemůže napsat ani ten dopis. Leda tak policajtům a hrobníkovi.
Cák.
Tentokrát se zvuk ozve jakoby z větší dálky. Nevadí mu to. Uvědomí si, že neví, jak dlouho tady bude ležet, než ho najdou. Pavel před dvěma dny odjel. Říkal, že neví, kdy se vrátí, protože jede za rodinou, ale vyzvedávala ho Markéta. Dan mu nestál ani za to, aby mu řekl pravdu. Pavel ještě ani neodjel a Dan už se utápěl v depresích. A ty se jen zhoršovaly, až vyvrcholily touto situací.
Cák.
Promočená látka ho studí do ležící ruky, ale je to jako by ruka ležela v jiné galaxii. Je mu to jedno. ví, že umře. To je dobře. Pak už ho nebude nic trápit.

Nad ním je světlo. Podívá se na něj, ale světlo je silné a bodá ho do očí. Zamračí se a položí si přes oči ruku.
"Dane, vstávej! Probuď se, ty blboňu."
Někdo ho volá. Nějaká holka. Zná ji. Markéta. Určitě je to ona. Otevře oči a zpod ruky se podívá ve směru hlasu. Opravdu tam sedí Markéta.
"To je dost, že jsi vzhůru." usměje se žena šťastně.
"Kde to jsem? A co tady děláš ty?" diví se Dan.
"Seš v nemocnici, blboňu. Podřezat si zápěstí! Co tě to napadlo?" mračí se Markéta. "Bráchu málem trefilo, když jsme tě našli."
"Co je do mě tvýmu bráchovi?" zamračí se Dan a otočí hlavou na druhou stranu od Markéty.
"Mám pocit, že dost, když spolu bydlíte."
 "Pavel je tvůj brácha? Já myslel, že spolu chodíte." diví se Dan.
"Ty seš praštěnej." zavrtí Markéta hlavou. "Brácha je na kluky. Víš jak mě naštvalo, když jsem zjistila, že ty taky? Konečně nějakej hezkej kluk a brácha má u něj větší šanci než já." našpulí Markéta uraženě pusu.
"Jak víš, že jsem gay?" zaptá se Dan, zatímco se pokouší si v hlavě srovnat nově získané informace.
"Jedna moje kámoška z vyšky s tebou chodila na střední. Viděla jsem tě na fotkách, tak jsme tě hned zdrbaly." mávne Markéta lehkovážně rukou, ale hned zase zvážní. "Brácha si o tebe dělal strašné starosti. Málem odsud nechtěl odejít. Tohle už mu, prosím tě, nedělej, nebo ho budu taky brzo vozit do nemocnice."
 Její napimínání přeruší příchod sestry.
"Pošlu ti ho sem a vy dva si spolu pěkně popovídáte, jasný?" řekne ještě Markéta, než ho nechá v péči zdravotnických pracovníků.

V ložnici je tma. Jen skrze okno dovnitř proniká trocha měsíčního světla.
Dan leží na posteli. Jedna ruka mu visí dolů, druhá leží podél těla. Pozoruje svoje zápěstí, kde se jasně rýsuje tenká bílá jizva. Pokoušel si vzít život. Kvůli chlápkovi, pro kterého byl jedním z mnoha. Teď už to neudělá. Má pro co žít.
Otočí se na druhou stranu. Vedle něj klidně spí Pavel s dekou pod bradou.
Musí to být pořádná ironie, když se nejdřív musí přizabít, aby si začal s někým, s kým už bydlí.
Uchechtne se sám pro sebe, políbí Pavla na tvář a zachumlá se pod deku. Měl by už jít spát.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Není-li uvedeno jinak, jsou zde veřejněná literální díla mým autorským počinem. Je-li dílo převzato od jiného autora, je to jasně uvedené v úvodním článku. Je-li pod dílem podepsán SallyPejr, jedná se o moji práci. Většina postav v sekci Fanfiction jsou vlastnictvím původních autorů, kteří vytvořili díla, na jejichž motivy je fanfikce zaměřena. Není-li uvedeno jinak, jsou doprovodné obrázky převzaty z internetu. Články mohou obsahovat tématiku nevhodnou osobám mladších 18-ti let nebo tématiku, která není vhodná pro většinu společnosti. Nelíbí se, nečtěte...