Sen o HP

25. ledna 2011 v 16:41 | SallyPejr |  Míchanina
Předem mého vyprávění o jednom z mých pošahaných snů mi dovolte říct, něco pro svou obhajobu. Ano, ujíždím na světě Harryho Pottera. Ne, nikdy jsem nechtěla být Harry Potter a nikdy jsem ho neměla za nejoblíbenější postavu. Daleko radši mám Siriuse, Remuse a hlavně Severuse. (Alan Rickman je prostě bombový.)
Pokud se vám zdá, že na začátku trochu děje chybí, máte smůlu. Hlava mi to pustila od půlky.

Seděla jsem na střeše Hagridovi boudy. (Vypadala jsem jako já a stejně tam na mě všichni křičeli Harry nebo Pottere.) Dole před domkem stál vzteklý Pošuk Moody a křičel na mě, ať slezu dolů a dám mu ty listiny. Nejdřív jsem nechápala, o co mu jde a proč se před ním schovávám zrovna tady. Pak jsem si uvědomila, že v ruce držím štos velice velice důležitých papírů. Nevím, co na nich bylo napsané, ale vím, že jsem to psala já, ve formě básně nebo rýmovačky, zarovnání na střed a fialovou fixou, která už pomalu dopisovala. (A to jsem, prosím, vykoukala z papírové roličky. Jsem dobrá, co?) Moody ty papíry chtěl za každou cenu získat a můj život pro něj nebyl nijak moc ceněný. Ovšem já mu ty papíry dát nechtěla. Věděla jsem, že je to smrtijed nalitý mnoholičným lektvarem, který by mě odpráskl kdykoliv na potkání. Takovému přece nebudu pomáhat. Došlo mu to a začal po mně házet ohnivé koule. Já uhla, ale bouda začala hořet vysokýi modrofialovými plameny. (V knize je bouda ze dřeva, kdyby něco.) Ta bouda hořela opravdu rychle. Během chvíle už jsem seděla na napůl zuhelnatělém trámu a kolem mě bylo peklo. Viděla jsem do místnosti pode mnou, kde oheň zkoncoval s veškerým nábytkem. Přesto jsem jako správný hrdina nedala papíry z ruky a drze jsem na čaroděje křičela, ať si trhne protézou. V duchu jsem přitom uvažovala, co by Moody dělal, kdyby ty lejstra taky chytly. A pak nastal obrat k lepšímu. Aspoň teda pro mě. Přiletěl Fawkes a na svém ocase nesl, hádejte koho? Hagrida. Ten i přes Moody ho kouzla začal svým růžovým deštníkem hasit vysoké plameny. Z deštníku se valilo vody jak z hasičské stříkačky. Když se plameny dostal až ke mně, chytl mě (nevím jak, když jednou rukou držel deštník a druhou fénixe) a hodil mě Fawkesovi na záda. Rozletěli jsme se pryč a Moodyho jsme nechali nadávat u vatry. Hlavou mi vrtaly jen dvě věci. Jak se Moody dověděl o těch důležitých a tudíž tajných papírech, a jak je možné, že fénix ještě nepřišel o veškerá ocasní pera. Ani na jedno jsem v tom snu nepřišla. Letěli jsme nad Zapovězeným lesem, ale netuším, kde jsme přistály, neboť jsem byla probuzena mladšími příbuznými, š odůvodněním, ať jdu udělat oběd.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Není-li uvedeno jinak, jsou zde veřejněná literální díla mým autorským počinem. Je-li dílo převzato od jiného autora, je to jasně uvedené v úvodním článku. Je-li pod dílem podepsán SallyPejr, jedná se o moji práci. Většina postav v sekci Fanfiction jsou vlastnictvím původních autorů, kteří vytvořili díla, na jejichž motivy je fanfikce zaměřena. Není-li uvedeno jinak, jsou doprovodné obrázky převzaty z internetu. Články mohou obsahovat tématiku nevhodnou osobám mladších 18-ti let nebo tématiku, která není vhodná pro většinu společnosti. Nelíbí se, nečtěte...