kapitola VI

21. listopadu 2012 v 11:32 | SallyPejr |  Turnaj

Od chvíle, kdy Kara zjistila, že je víla, tráví ve své okřídlené podobě každou chvíli, kdy je u Neta doma, což je prakticky každé odpoledne. Naštěstí pořád bydlí u svých lidských rodičů. Net jen děkuje všem svatým, že si pořídil velký dům. Na rozdíl od Kary se totiž Sally a Mami z domu nehnou málem na krok a Denice je tam už taky pečená vařená.

Po Kařině Probuzení Mami pod Sallyho dohledem prospala skoro týden a až pak byla ochotná zkusit proměnit i Denici. Za temně fialové záře se jí to na druhý pokus podařilo, ale jediné, co se na ženě změnilo, bylo oblečení. Halenka a černá sukně se proměnili na pohodlné ale draze vypadající večerní šaty. Když Mami uložili do postele, usoudili společně, že v tomto oblečení se Denice dostala na tento svět. Jenže to nevyřešilo otázku, co je žena zač, protože i když se Denice proměňuje o dost snadněji než Kara, nevzpomněla si na rozdíl od dívky na nic ze své minulosti.

Pochopili, až když se Denice chtěla vydat na cestu domů. I když se opět proměnila na člověka, stačilo vyjít ze dveří a okamžitě se jí na kůži objevili bolestivé rudé spáleniny od slunce. Pochopili, že je Denice upír.

"Taky nám to mohlo dojít, když víme, že se nesnáší se Sallym." Zaklepe si Kara na čelo, zatímco si Denice ošetřuje zranění.

"Škoda, že ti to nedošlo dřív." Zavrčí na ni Denice vztekle. "Máš jediný štěstí, že se dobře hojím." Dodá, protože popáleniny mizí skoro stejně rychle, jako se objevily.

"Jenže ty máš smůlu." Opáčí Net. "Protože začíná léto."

"Upečeš se, upečeš." Posmívá se Sally a se smíchem vyběhne ven, kam za ním Denice nemůže.

"Je to blázen." Zavrtí Kara hlavou.

Když se Mami po dvou dnech probudila, okamžitě ji zpravili o novinkách.

Zatímco Mami s černými kruhy pod očima sedí v Netově křesle nad obrovským hrnkem kafe a snaží se aspoň inhalací do sebe dostat kofein z vroucí kapaliny, Sally pobíhá po kuchyni, ve snaze jí nachytat něco k jídlu, a Kara sedí naproti ní a vykládá jí o posledních událostech.

"Lepší se mi paměť. Teda ne úplně, ale postupně jo." Vykládá Kara jasným hlasem, který nebere na vědomí třeštění v Mamiině hlavě. "Vím, co jsem ělala tady. Pamatuju si to tak k Ludvíku XIV. Žila jsem na jeho dvoře. To byly časy. A tebe jsem jednou potkala v Americe. Teda než tam vypukla občanská válka, protože pak jsem odjela. Denice má s pamětí větší problémy. Nepamatuje si vůbec nic. Nebýt slunka tak ani neví, kdo je."

Její výklad přeruší Sally, který Mami přinesl talíř voldkých ok a chleba namazaný hořčicí. Mami by sice uvítala něco lehčího, ale má takový hlad, že se okamžitě pustí do jídla.

"Co má slunko společného s Denicí?" zajímá se s plnou pusou vajec.

Sally se vrátí do kuchyně, ale hned je zpátky a dalším talířem, tentokrát s nakrájenou zeleninou.

"Denice je upír." Odpoví Sally za Karu. "Když vyjde ven, okamžitě se spálí. Měla jsi ji vidět, když prvně vylezla z baráku." Chechtá se Sally a sedne si na opěrku křesla.

"Upír?" zarazí se Mami. Kus vajíčka jí spadne z vidličky zpátky na talíř.

"Neboj. Už na slunko nechodí, a když musí do práce, bere noční." Mávne Kara chlácholivě rukou.

"To mě ani tak netrápí, ale co jí?" zeptá se Mami opatrně.

Kara a Sally strnou překvapením. Očividně je taková myšlenka do teď nenapadla. Všichni se příliš zajímali o slunce.

"Já nevím." Zatváří se Kara vyplašeně a přejede si dlaní po krku, jako by se bála, že tam najde stroupky po kousnutí.

"Piju krev." Ozve se od dveří Denice.

"Vážně?" zeptá se Kara ustrašeně.

"Jo, ale neboj. Tvoji ne." Řekne Denice klidně a sebere Mami z talíře papriku. "Piju zvířecí."

"A stačí ti?" zajímá se Mami.

"Jestli vám jde o tu lidskou, tak tu nepiju." Zvedne Denice ruce, jako by se vzdávala. "Chutnali jste ji někdy? Je odporná."

"Fakt?" diví se Kara. "A co teda jíš?"

"Zvířata." Zopakuje Denice, sedne si na gauč a sní papriku.

"Nechte to být." Zarazí Mami další dotazy. "Je tu něco k jídlu?"

"Tobě to nechutná?" zaptá se Sally smutně.

"Je to výborné." Usměje se Mami na vlkodlaka a chytne ho za ruku.

Sally se jí okamžitě vrhne kolem krku a na chvíli to vypadá, že oba sletí i s křeslem.

"Počkej." Zarazí ho Mami. "Já sice jídlo mám, ale co ty a Net?" zeptá se.

"Nic tu není." Řekne Sally a nepřestává Mami objímat.

"Tak bys mohl jít s Karou nakoupit, co ty na to?" navrhne Mami.

Sally se vymlouval a dělal na Mami smutné oči, ale nakonec mu nezbylo, než ji opravdu opustit a jít s Karou do obchodu.

Mami si počkala, aby měla jistotu, že jsou ti dva z domu, a až pak se Denice zeptala, jaká zvířata to vlastně jí.

Denice se nejdřív zatváří uraženě, ale pak se její výraz zmírní.

"Ale nikomu ani slovo."

"Mlčím jako hrob." Zvedne Mami do vzduchu tři prsty.

"Chodím Netovým sousedům na slepice."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Není-li uvedeno jinak, jsou zde veřejněná literální díla mým autorským počinem. Je-li dílo převzato od jiného autora, je to jasně uvedené v úvodním článku. Je-li pod dílem podepsán SallyPejr, jedná se o moji práci. Většina postav v sekci Fanfiction jsou vlastnictvím původních autorů, kteří vytvořili díla, na jejichž motivy je fanfikce zaměřena. Není-li uvedeno jinak, jsou doprovodné obrázky převzaty z internetu. Články mohou obsahovat tématiku nevhodnou osobám mladších 18-ti let nebo tématiku, která není vhodná pro většinu společnosti. Nelíbí se, nečtěte...