Kapitola X

8. února 2013 v 9:55 | SallyPejr |  Turnaj

"Vypadá to, že Kara už umí ovládat rostliny na jedničku." Podotkne Net.



"Taky jsem si všimla." Přikývne Mami. Sedí na břehu řeky, která se leskne v záři slunce a klidně si plyne vstříc městu. "Zahrada se začíná měnit v prales." Mami se protáhne a lehne si na záda. Zavře oči, jako by chtěla na vyhřátém trávníku usnout.

"Kara je se svou novou podobou naprosto spokojená." Povídá Net a dívá se na vodu. "Denice si začíná vzpomínat a zvykla si i na noční život. Proměnila jsi je hned, co to šlo."

Mami si povzdechne a zase si sedne s koleny pod bradou.

"Já vím, že zdržuju." Řekne tiše. "Když už jsem byla rozhodnutá tě proměnit, objevili se ti šupináči a já to zase odložila."

"A prozradíš mi, proč mě nechceš Probudit?"

Mami chvíli mlčí, než začne povídat.

"Potkala jsem tě, když se začala kolonizovat Amerika. Dost dlouho jsme tak spolu žili. Věděli jsme, že oba žijeme nějak moc dlouho a že nestárneme. Chtěl sis mě vzít, ale asi týden před svatbou ses začal chovat divně. V den svatby jsi zmizel. Říkali mi, že to bylo kvůli mně. Prý jsem byla až moc drsná. Od té doby jsem tě neviděla, dokud tě nepřivedl Sally." Řekne Mami tiše. Na okamžik je ticho, než pokračuje. "Bojím se, že až si vzpomeneš, zjistíš, že to opravdu bylo kvůli mně. Že jsem byla tak strašná, že jsi přede mnou musel utéct. Anebo si vzpomeneš na něco jiného a třeba už nebudeme takový kmoši jako teď a všechno se…zkazí." Dokončí Mami a pokusí se nejistý tón hlasu zamaskovat úsměvem.

Net na ni jen ohromeně hledí s pootevřenou pusou a mlčí.

"Měli jsme mít svatbu?" zopakuje překvapeně. "Proč jsem utekl?" zavrtí nechápavě hlavou. "Ale vysvětluje to tvůj šokovaný výraz, když nás Sally představoval. Netušil jsem, jestli jsem tě tak vyděsil nebo jestli seš tak ráda, že se poznáváme."

Než mu na to stačí Mami odpovědět, ozve se z cesty nad nimi Sallyho zahlaholení a vzápětí už je vlkodlak u nich. Obejme Mami kolem ramen a políbí ji na tvář.

"Schováváte se?" zeptá se Sally zvědavě a plácne sebou na záda.

"Proč bychom se měli schovávat?" diví se Net.

"Denice a Kara vaří. Zeleninu." Nakrčí Sally nos nad kuchařkami i jejich plány na večeři. "Hele, do Turnaje máme pět měsíců, Net je furt Net a my nic neděláme." Řekne Sally vyčítavě a pohledem si přeměřuje Mami i Neta.

"Neta přeměním, ale trénovat musíte každý sám." Řekne Mami s úsměvem.

"Nechci trénovat sám." Zakňučí Sally a chytne Mami za ruku.

"Jsi vlkodlak. Bojuješ rukama a zubama." Spekuluje Net. "Nebo si sebou musíš vzít zbraň."

"Zbraň." Zopakuje Sally a nadzvedne se. "Můžou být zbraně?"

"Jo. Myslím, že můžou." Řekne Mami s úsměvem.

"Musím se kouknout po nějaké zbrani!" vyskočí Sally na nohy a rozběhne se pryč.

Mami se taky postaví.

"Pojď domů." Kývne na Neta. "Zkusím tě proměnit, ať můžeš taky trénovat."

"A co když jsem utekl kvůli tobě?" zeptá se Net, ale stoupne si.

"Nevím." Pokrčí Mami rameny. "To zjistím, až si vzpomeneš."

Pomalu se vydají k Netovu domu. Aniž by jeden nebo druhý něco řekli, je všem jasné, co se chystají udělat, takže už na ně v obýváku čeká Sally, Kara i Denice.

"Je blbé mít trému?" zeptá se Net tiše, když je uvidí.

Mami se skoro rozhihňá, ale zachová vážnou tvář a chytne Neta za ruce.

"Tak začneme." Pousměje se a zavře oči, aby se mohla soustředit.

Znovu se celá rozzáří zlatožlutým světlem, které se ale na Netovi změní v modrostříbrné. Netovo světlo je jasnější než Deničino a Kařino dohromady a publikum si po chvilce musí schovat oči pod rukama nebo za polštářem. Sotva světlo po dlouhé době pohasne, podlomí se Mami kolena a skoro spadne na zem. Skoro jen proto, že ji Net stačí chytit.

"Vypadáš stejně." Postěžuje si Mami s obličejem zabořeným do Netova khaki trička.

"Třeba jsem člověk." Navrhne Net. Zvedne mami do náruče, pracně se dostane ke gauči a položí ji na něj.

"Máš křídla." Ukáže mu Denice na záda, když ji konečně přejdou barevné mžitky před očima.

"Nete, ty seš anděl." Vydechne Kara ohromeně.

Net otočí hlavu dozadu a opravdu uvidí bělostné opeřené křídlo. Nevěřícně jím pohne a srazí k zemi něčí hrnek s čajem, který stál na stolku.

"Nebešťan." Řekne Mami a zavře oči. "Net je nebešťan." Zopakuje a usne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Není-li uvedeno jinak, jsou zde veřejněná literální díla mým autorským počinem. Je-li dílo převzato od jiného autora, je to jasně uvedené v úvodním článku. Je-li pod dílem podepsán SallyPejr, jedná se o moji práci. Většina postav v sekci Fanfiction jsou vlastnictvím původních autorů, kteří vytvořili díla, na jejichž motivy je fanfikce zaměřena. Není-li uvedeno jinak, jsou doprovodné obrázky převzaty z internetu. Články mohou obsahovat tématiku nevhodnou osobám mladších 18-ti let nebo tématiku, která není vhodná pro většinu společnosti. Nelíbí se, nečtěte...