kapitola XII

15. února 2013 v 0:14 | SallyPejr |  Turnaj

Mami probudí lechtání na tváři. Rozespale mávne rukou, aby se zbavila dotěrného smítka, ale jen tím vyvolá Sallyho pobavený smích.

"Ahoj." Pousměje se Mami a otevře oči. Sally sedí vedle ní na břehu řeky, kam si po obědě vyšla na procházku a očividně tam pod vlivem teplých slunečních paprsků usla. "Myslela jsem, že zase na pár dní zmizíš, když ses včera neukázal doma." Povídá Mami.

"Nechtěl jsem tě nechat tak dlouho samotnou." Zazubí se Sally.

Postaví se a pomůže se zvednout i Mami. Sotva žena sebere trochu rovnováhy, Sally ji pevně obejme a přitiskne ji k sobě.

"Než přišla elfka, byla větší zábava." Zašeptá jí Sally do ucha. "Mohli jsme si dělat, co chceme a kdy chceme."

"To je pravda." Přikývne Mami. Políbí se a Sallyho ruce jí zajedou pod tričko. "Ne že by se mi to nelíbilo." Usměje se Mami. "Ale co kdybychom si to nechali na doma?"

"Ne. Nechoď domů." Poprosí ji Sally. "Jsou tam zmatky. Pořád tam jsou zmatky. A spousta lidí, co mi tě chtějí vzít."

"Já vím, že je to nudné a únavné. Ale nevezmou mě." Políbí ho Mami. "Pojď a neboj se."

Sally se neochotně nechá přesvědčit, aby opustili mírumilovné břehy klidné řeky a vydali se zpět do města. Mami klidně kráčí se Sallyho rukou kolem pasu a nevšímá si okolí. Ale najednou se zarazí. Stojí u zahrady, na které pobíhá trojce malých kluků s balónem, kousek od nich ve stínu velkého ořešáku sedí u stolu dvě dívky a hrají karty.

"Mami." Zašeptá jí Sally do ucha.

Žena sebou trhne a otočí se zády k zahradě plné dětí.

"To je rodina, u které jsi žila, že?" ujišťuje se Sally.

"Jo." Přikývne Mami smutně a se skloněnou hlavou se smutně rozejde vpřed. "Stačilo jenom chtít a zapomněli, že jsem existovala. Je to tak snadné zmizet někomu ze života."

"Ale mně ze života nezmizíš. I kdybys chtěla." Řekne Sally a chytne Mami za ruku, čímž ji zastaví.

Mami ho pevně obejme a zaboří hlavu do jeho trika. Potkala spoustu lidí, kteří jí slibovali spoustu věcí, ale všichni na ni zapomněli. Začali se jí bát, protože nestárla a kvůli spoustě dalších věcí, které se vymykali jejich normálu.

"Sally, mě už unavuje všem lhát, že jsem člověk."

"Ale mně lhát nemusíš. A Netovi a ostatním taky ne." Řekne Sally s mírným úsměvem a pohladí Mami po tváři. "Miluju tě."

Znovu se vydají domů, kde opravdu vládnou zmatky, jak hlásil Sally.

"Ježíš, co to tady smrdí?!" zhrozí se Mami, když vejde do domu.

Sally se rovnou otočí na patě a odmítá vstoupit do baráku.

"Spálené živé maso." Hlesne Sally a snaží se nedýchat smrad, který mu zaútočil na čichové buňky.

"Za to můžu já!" křikne z obýváku Denice, která slyšela Mamiino zvolání.

Mami jde za ní. Okno je zatažené těžkými závěsy a dveře jsou pootevřené jen na škvírku.

"Cos tady dělala?" nechápe Mami s rukou přes pusu a nos.

"Stěhuju se sem." Řekne Denice. "Byla jsem doma a domácí na mě pustila slunko. Teď už se tam fakt neukážu." Vysvětlí Denice ve zkratce.

Mami rožne. Denice sedí ve svém křesle zabalená do deky, kterou má přetaženou i přes hlavu. I ta troška, co z ní Mami vidí, stačí k tomu, aby se zděsila.

"Ježiši, seš v pořádku?"

"Běžela jsem přes město, ale už se z toho dostávám. Jenom doufám, že mi dorostou vlasy." Řekne Denice svým nic neříkajícím hlasem.

"Nachystám ti pokoj." Povzdechne si Mami. Trochu ji pobolívá hlava ze slunce a nejraději by si lehla a spala dál, ale to teď nejde. Musí se postarat o Denici. A říct Sallymu, co se děje.

Vlkodlak se rozhodl, že v domě nebude spát, dokud smrad spáleniny aspoň částečně nevyprchá a zmizel.

Mami strávila zbytek odpoledne úklidem malého pokoje vedle Netovi ložnice a chystáním postele. Nemohla najít další závěsy, a tak nakonec pověsila před okno deku. Pomohla vyčerpané a popálené Denici do schodů. Ujistila se, že upírka nic dalšího nepotřebuje a otevře všude okna, aby se vyvětralo. Chtěla se vydat do podkroví, kde si se Sallym zařídila pokoj, jenže ji vyruší hlaholení z předsíně.

"Ahoj, Karo." Pozdraví Mami energickou dívku a jde si uvařit pořádné kafe. Bez dopingu už nic nezvládne.

Zatímco v konvici vře voda a kolem ní ječí Kařin hlas, uvažuje Mami nad tím, jak se cítí vyčerpaná. Stará se o všechny, radí jim a oni se jí svěřují. Pořád se zabývá cizími problémy. Nemá čas na sebe ani na Sallyho. A do toho ještě problémy s její neexistující mocí a Turnajem.

"Zkoušela jsem lítat, ale moc mi to nejde, i když to je nejspíš tím, že v pokoji prostě nemám dost místa, aby se tam dalo létat." Rozkládá Kara rukama a nadšeně pokračuje v povídání svým vysokým hláskem. "Takže mě napadlo, že bych mohla trénovat jinde, ale nevím kde, protože v týhle době jsou všude lidi. Jo, ve středověku by to byla jiná, protože většina země byla neobydlená. Já to musím vědět, když si na to pamatuju, že jo? Jenže tehdy jsem nevěděla, že jsem víla, protože kdybych to věděla, mohla bych si žít o dost líp. Teda i tehdy jsem zvládla oblbnout kdejakého chlapa, ale ve srovnání s tím, co umím teď, to fakt-"

"Karo." Zarazí Mami užvaněnou vílu. Opírá se o kuchyňskou linku a upírá pohled na hrnek, ve kterém je nasypaná trocha černého prášku.

"Co?" zeptá se Kara trochu naštvaná, že ji někdo přerušuje. Jakožto pravá sebestředná vílá si do teď nevšimla Mamiina výrazu ani odéru spáleniny.

"O letu si promluv s Netem. Já se jdu vyspat." Řekne Mami a trochu nejistě se vydá do podkroví. Zavře za sebou dveře a doklopýtá do postele, na kterou spíš padne než že by si lehla. Je strašně unavená. Fyzicky i psychicky. Chce si vzít volno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Není-li uvedeno jinak, jsou zde veřejněná literální díla mým autorským počinem. Je-li dílo převzato od jiného autora, je to jasně uvedené v úvodním článku. Je-li pod dílem podepsán SallyPejr, jedná se o moji práci. Většina postav v sekci Fanfiction jsou vlastnictvím původních autorů, kteří vytvořili díla, na jejichž motivy je fanfikce zaměřena. Není-li uvedeno jinak, jsou doprovodné obrázky převzaty z internetu. Články mohou obsahovat tématiku nevhodnou osobám mladších 18-ti let nebo tématiku, která není vhodná pro většinu společnosti. Nelíbí se, nečtěte...