část I

3. března 2013 v 1:09 | SallyPejr
Sídlo Anthonyho Starka v Malibu patří mezi velice známé budovy. Před proskleným domem, který ve svých útrobách skrývá slavného muže i jeho pracovnu, stojí malá brunetka v zaprášeném oblečení a trochu podezíravě si celou stavbu prohlíží. Je doslova obvěšená zavazadly; na zádech má velký batoh, přes jedno rameno k prasknutí narvanou cestovku, přes druhé brašnu a v náruči svírá květináč s docela povadlou pokojovkou. Dívka si upraví popruh od cestovky, posune si brýle na nose a vydá se přímo k domu.
"Pane, zdá se, že máte návštěvu." ozve se z reproduktoru zdvořilý hlas.
"Nejsem tady. Pro nikoho." prohlásí Anthony Stark klidně a dál se zaobírá motorem svého auta, aniž by zvedl hlavu a podíval se na záběry z bezpečnostní kamery.
"Možná by vás zajímalo, že se jedná o dítě." pokračuje Jarvis.
"Dítě?" zarazí se Stark a podívá se na obrazovku, která ukazuje nějaké batohy ležící u vchodu. "Jaké dítě? A kde je?"
"Troufnu si typovat, že je té dívce asi třináct let." odpoví Jarvis klidně. "Momentálně si obchází budovu."
Stark se postaví a s podezíravým výrazem ve tváři se vydá ze své dílny ven. U hlavního vchodu leží osamocená zavazadla, jejichž majtelka není nikde v dohledu. Anthony se rozhlédne a vydá se směrem k moři. Svou návštěvnici uvidí stát velice blízko okraje útesu.
"Hej ty! Holka!" zavolá Stark, ale neznámá ho ignoruje. "Hej! Co tady děláš?!" huláká Anthony dál.
Dívka skloní hlavu a pomalu se otočí. V náruči drží nějaké kvitko a tváří se docela překvapeně, když si všimne muže u domu.
"Pojď sem!" mávne na ni Stark a dívka kupodivu poslechne. "Kdo seš?" zeptá se, když malá přejde blíž.
"Co?" zarazí se holka nechápavě, ale pak si vyndá z uší sluchátka. "Dobrej. Já jsem Elizabeth Holmes." představí se.
"Co tu děláš?" zeptá se jí Anthony.
"Můžu nejdřív dostat trochu vody?" zeptá se Elizabeth.
Stark má sto chutí odpovědět ne a vrátit se ke své práci, ale nakonec přikývne a vydá se zpátky do domu. Elizabeth jde mlčky za ním. Zdrží se jen, aby pobrala svoje tašky, které hodí akorát za dveře. Nechá si jen brašnu a kvitko. Stark ji zavede k baru a z malé ledničky jí podá vychlazenou láhev vody. Elizabeth položí svoje kvitko na bar a vezme si sklenici. Otevře ji a nechá ji stát vedle pokojovky, aniž by se napila. Místo toho se začne hrabat ve své brašně.
"Tak už se dovím, co chceš v mém domě?" zeptá se jí Stark trochu nespokojeně.
"Jo." přikývne dívka a vytáhne tvrdou složku, kterou Anthonymu podá. "Víte, jsem vaše nevlastní neteř a tady na to mám potvrzení."


"Mami! Podívej! Ve zprávách jsou avengers!" huláká Elizabeth. Vyklání se z křesla a přes opěradlo volá na svou mámu, která v kuchyni připravuje večeři. "Je tam i strej-"
"Tiše!" okřikne ji máma a trochu naštvaně se zamračí.
"Promiň." špitne dívka omluvně. Sleze z křesla a přejde do kuchyně.
"Tony, nezapomeň, že je to tajemství." řekne máma tiše a dál krájí mrkev na kolečka. "Nikdo nesmí vědět, že je s námi příbuzný."
"Já vím. Slíbilas to." přikývne Elizabeth a sedne si na židli. "Ale já bych chtěla jet za ním. Vždyť je to Iron man a je to hrdina a třeba bysme potkali i ty ostatní." básní.
"Stačí, že mám doma malou kopii Tonyho Starka, nemusím tu mít i originál." usměje se máma a nasype zeleninu do pekáče.
"Ale já nejsem bohatý podnikatel." namítne Elizabeth.
"To ne, ale jsi geniální a drzá." usměje máma. "Ale jsem ráda, že neprodáváš zbraně jako on."
"To už přece nedělá." upozorní ji Elizabeth a ukradne z pekáče kousek mrkve.
"Hej! Už je večeře?!" ozve se naštvané volání z ložnice.
"Táta." zasyčí Elizabeth nespokojeně. Dobrá nálada v kuchyni je rázem pryč.
"Tony, běž do svého pokoje." pošle ji máma pryč, ale její manžel už dorazil do kuchyně.
"Viktorie? Proč tý holce furt říkáš Tony?" zeptá se muž naštvaně. "Už mě štve, jak se k ní furt chováš jako k prominentskýmu děcku!"
"A mě štve, že seš furt nalitej." řekne Viktorie stejně naštvaným tónem. "Tony, řekla jsem ti, ať jdeš do pokoje."
"Jo." špitne dívka a rychle zmizí. Nesnáší, když se rodiče hádají. Pořád je to stejné, otec se opije a všechno mu vadí. Hádá se kvůli čemukoliv a občas chce ji i mámu zbít, ale máma ji vždycky ubránila. Jenže přes to všechno s ním pořád bydlí. I když Elizabeth netuší proč.
Elizabeth se zavře ve svém malém pokojíku plném květin, ale stejně slyší, jak po sobě rodiče křičí. Vytáhne z batohu MP3 a nasadí si sluchátka. Zatímco jí do uší řvou Aerosmith, prohlíží si velkou encyklopedii botaniky. Má rostliny ráda. Je úžasné, kolik různých druhů existuje, kde všude žijí a k čemu všemu se dají použít. Rostliny jsou úžasné. A nekřičí ani se mezi sebou nebijí. Elizabeth si povzdechne a podívá se z okna. Ani učení ji teď nedokáže zaujmout. Už měsíc jí je čtrnáct, ale jí se to pořád zdá málo. Chce být plnoletá a vypadnout odsud.
"Ještě tak dlouho, Sufi." řekne Elizabeth tiše a pohladí po listu lopatkovec, který jí stojí na stole.

Elizabeth se sluchátky v uších sejde do přízemí a s podezíravým výrazem se vydá do kuchyně. Čekala, že tam s hlavou na stole bude vyspávat otec, jako po většině prokřičených nocích, ale v kuchyni je jen máma a snídá cereálie s mlíkem.
"Brý ráno." hlesne Elizabeth a vyndá si sluchátka z uší.
"Ahoj, Tony." pozdraví ji máma tiše. "Spí vedle, tak buď potichu."
Elizabeth jen přikývne a nasype si do misky lupinky. Má sice chuť na vajíčka, ale vůně smaženého by probudila tátu, což si ona zrovna nepřeje.
"Dneska přijdou do školy lidi z university." řekne Elizabeth tiše a sedne si naproti mámě. "Jdou vyšším ročníkům dělat přednášku o tom, jak je jejich škola úžasná a že udělaj nejlíp, když se k nim daj na studia."
"Hmm." hlesne máma unaveným tónem.
"Chtěla bych jít na universitu a studovat biologii." řekne Elizabeth klidně.
"Není trochu brzo uvažovat nad universitou?" zeptá se máma tiše. "Ještě jsi ani nedodělala střední. Je ti čtrnáct."
"Možná je brzo, ale stejně. Chci studovat." řekne Elizabeth vážně.
"O tom s tebou teďka mluvit nebudu, musím do práce." řekne máma a postaví se. "Vzpomeň si na universitu, až přijdu z práce nebo za pár roků. Do té doby je na plány do budoucna trochu brzo. Nemůžeš vědět, co přijde za týden natož do té doby."
"Hmm." hlesne Elizabeth nespokojeně. Ráda by s mámou tohle probrala. Chtěla by si s ní promluvit o vícero věcech, ale máma skoro nikdy nemluví. Nemluví o žádných důležitých věcech, jen o bezvýznamnostech. Má ji ráda, ale tohle ji na ní občas štve.
"Ahoj, Tony." rozloučí se máma a odejde.
"Ahoj." řekne Elizabeth prázdné kuchyni a dál pokračuje v jídlu. Bouchnutí hlavních dveří jí napoví, že je máma pryč z domu. Za chvíli se ozve i startování jejího auta. Je to starší model, ale pořád jezdí skvěle. Zvuk jeho motoru brzy zmizí a Elizabeth zůstane sedět v hlubokém tichu. Dokonce ani otec nechrápe, jak má obvykle ve zvyku. Elizabeth dojí, postaví misku do dřezu a vrátí se do pokoje. Sluchátka má opět nasazená. V pokoji pohledem zkontroluje svoje rostliny a pohladí po listech lopatkovec na svém stole.
"Musím jít, Sufi. Další den ve škole přede mnou." řekne Elizabeth kvitku, než si vezme brašnu a bez dalšího zdržování vyrazí pryč. Nemá to do školy daleko, takže chodí pěšky. Máma většinou odjíždí do práce mnohem dřív, než začíná vyučování a od otce by se svést nenechala, ani kdyby o to on stál.
"Je tu nějak živo." zamumle si Elizabeth pod nos, když si všimne spousty lidí na jedné křižovatce, kolem které chodívá. Normálně ji davová zvědavost nepřemůže, ale je to po cestě do školy, tak se prodere vpřed.
Na křižovatce se stala vážná dopravní nehoda. Obrovský náklaďák s přívěsem se převrátil a doslova pod sebou rozmačkal tmavě modrého forda, ze kterého čouhá jen zadní část. Předek auta je na placku.
Elizabeth přejede pohledem po místě neštěstí a chce jít dál, ale nedokáže se pohnout. To auto zná.
"To je mámino auto." hlesne Elizaneth nechápavě a dál hledí na zdemolované trosky.
"Elizabeth!" vykřikne někdo a vzápětí se k dívce prodere postarší žena v poněkud staromódních šatech. "Elizabeth, zlatíčko, měla bys jít domů. Tady bys neměla být." začne žena povídat a chce dívku odvést pryč, ale ta se nenechá.
"Nechte mě!" vyhrkne Elizabeth nespokojeně.
"Opravdu bys tady neměla být." snaží se ji sousedka přinutit k odchodu.
"Nechte mě být! Vždyť je to mámino auto!" rozkřikne se Elizabeth naštvaně a vytrhne svou ruku z ženina sevření.
"Slečno, vy víte, čí je to auto?" zeptá se policista, který slyšel její křik.
"Jo. Je mámy." přikývne Elizabeth, ale tváří se nejistě. "Máma - ona byla uvnitř, že?" zeptá se. Doufá, že jí policista řekne, že si máma zrovna odskočila do obchodu, nebo že stihla z auta vyskočit dřív, než do ní ten náklaďák vrazil, ale výraz kníratého muže je až příliš soucitný.
"Je mi líto, slečno, ale řidička toho auta nepřežila."

Elizabeth si nasadí brýle a prohlédne se v zrcadle. Má na sobě černé úzké šaty bez ozdob a černé lodičky, světle hnědé vlasy vyčesané do drdolu. Nemá ráda šaty a tyhle jsou jediné, které má.
"Elizabeth!" zařve na ni otec z přízemí.
Elizabethin smutný výraz okamžitě ztvrdne. Nejraději by mu něco odsekla, ale nesmí. Stačí, že se spolu hádali včera. Jeho výhružka, že ji vyrazí z domu, pokud mu nebude po vůli, ji dost vystrašila. Nemůže si dovolit ho moc štvát, protože je jediným příbuzným, který jí zůstal. A někde žít musí, pokud se nechce toulat. Elizabeth se chce zase brečet, ale teď na to není správná chvíle.
"Elizabeth, dělej, nebo si jdeš pěšky!" zařve otec vztekle.
"Už jdu!" křikne Elizabeth stejně naštvaně a rychle vyrazí do přízemí. Sebere z věšáku černé sáčko a poslušně nasedne do auta.
"To byla doba." odfrkne si otec a nastartuje.
Elizabeth se na něj nedívá, když vyjedou z domu a vyrazí ke hřbitovu. Dívá se bočním okýnkem na okolní domy a snaží se nemyslet, protože když to dělá, tak myslí na mámu. A to bolí. Je to už týden, co se stala ta nehoda a dnes je pohřeb. Vyšetřování bylo krátké; chyba na straně řidiče náklaďáku, který nedodržoval povinné pauzy. Ale to je teď Elizabeth jedno. Dnes mámu pohřbí bez nějakého většího obřadu v kostele. Jen krátká modlidba a konec. Stejně nebude moc lidí, kteří by se s mámou přišli rozloučit. Jsou samotářská rodina. Byli samotářská rodina.
"Ty nevystupuješ?" zeptá se otec nespokojeně.
"Co?" zarazí se Elizabeth a rozhlédne se. Byla tak zabraná do vlastních myšlenek, že si ani nevšimla, že už dorazili na místo. Vystoupí z auta a upraví si šaty. "Půjdeme?" zeptá se stroze.
Otec jen něco naštvaně zavrčí a vyrazí vpřed.
Elizabeth si povzdechne a jde pomalu za ním. Nevydrží s tím chlapem pod jednou střechou. Pořád jenom pije a hádá se. Jediný důvod, proč ji ještě nezbil, byla máma, která ji vždy ubránila. Jenže teď už tady není. Pro Elizabeth je teď budoucnost velice nejistá. Nebo spíše velice temná. Jenže to je jedno, nemá kam jít. Otec je její jediný příbuzný.
"Elizabeth, pohni!" křikne na ni otec naštvaně.
Elizabeth se na něj překvapeně podívá. To, co ji teď napadlo, ji natolik překvapilo, že se zastavila. Ona přece má příbuzné! Má kam jít a nemusí zůstávat s tímhle idiotem. Elizabeth s mnohem lepší náladou vyrazí vpřed, aby na ni otec neřval aspoň na hřbitově. Uteče, ale musí se sbalit dřív, než otec najde všechny dokumenty. Ovšem to nebude těžké. Pohřeb je přece něco jako oslava a na oslavách se pije. Jak ho zná, tak nebude schopný kvůli opici fungovat další tři dny. A až ona zmizí, nebude po ní pátrat. Vlastně mu dost ulehčí celou tuhle situaci.
"Uteču. Ještě dneska." slíbí si Elizabeth šeptem, když dorazí na místo.
Okolo čerstvého hrobu je sotva deset lidí i s Elizabeth a jejím otcem. Byli doopravdy samotáři.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Není-li uvedeno jinak, jsou zde veřejněná literální díla mým autorským počinem. Je-li dílo převzato od jiného autora, je to jasně uvedené v úvodním článku. Je-li pod dílem podepsán SallyPejr, jedná se o moji práci. Většina postav v sekci Fanfiction jsou vlastnictvím původních autorů, kteří vytvořili díla, na jejichž motivy je fanfikce zaměřena. Není-li uvedeno jinak, jsou doprovodné obrázky převzaty z internetu. Články mohou obsahovat tématiku nevhodnou osobám mladších 18-ti let nebo tématiku, která není vhodná pro většinu společnosti. Nelíbí se, nečtěte...