A Study in the Pink (part 3)

15. června 2013 v 20:14 | SallyPejr |  A Study in a Pink
John
Taxík nás zavezl do mě neznámé části Londýna, ale Sherlock (ještě pořád trochu uražený) si to hned namířil přes zamrzlé parkoviště k domu obklopeného policisty a výstražnou páskou. Placení nachal na mně. Musím trochu popoběhnout, abych těm jeho dlouhým nohám stačil. U pásky nás zastaví mladá černoška s hustou hřívou krapatých černých vlasů.
"Co tu chceš, pošuku?" zeptá se Sherlocka naštvaně.
"Klid, Donovanová. Jsem zvaný host." ušklíbne se Sherlock a s klidem projde pod páskou. Jen na zlomek vteřiny se zarazí, když prochází kolem Donovanové, ale pak pokračuje v cestě.
Chci jít za ním, ale Donovanová se mi postaví do cesty.
"A vy jste kdo?"
"To je John Watson, je tu se mnou." představí mě Sherlocka vrátí se k pásce.
"Na místo činu civil nesmí." zamračí se na něj Donovanová.
"Proto si sebou beru lékaře." ušklíbne se Sherlock přezíravě. Nepřátelství mezi nimi je až hmatatelné.
"Možná by bylo lepší, kdybych zůstal tady." navrhnu opatrně.
"V žádném případě, jdeš se mnou." podívá se na mě Sherlock a zvedne pásku dostatečně vysoko, abych pod ní mohl projít. Jen pokrčím rameny, trochu omluvně se na Donovanovou podívám a pokračuju směrem k domu.
Donovanová jde za námi a do vysílačky chladným hlasem nahlásí, že dorazil Pošuk. Ze vchodu domu zrovna vyšel starší tmavovlasý muž s trochu cicerónským profilem a velice namyšleným výrazem. Z nějakého důvodu mi přijde povědomý, i když si jsem jistý, že jsme se nikdy před tím nepotkali.
"Ty už jsi tady zase?" zasyčí muž vztekle, sotva uvidí Sherlocka.
"Taky tě rád vidím, Andersone. Doufám, že jsi nezničil všechny stopy." ušklíbne se Sherlock a pokračuje v cestě.
Znovu si Andersona prohlédnu a trochu se uchechtnu. Teď už je mi jasné, odkud tenhle obličej znám.
Vejdeme do chodby odkud vede schodiště do vyšších pater. Kolem je plno policistů, ale nikdo si nás nevšímá. Teda až na muže, který si pro Sherlocka přijel na Baker street.
"Kdo je to?" zamračí se na mě.
"Můj doprovod, John Watson." řekne Sherlock a máchnutím ruky. "Johne, tohle je detektiv v zácviku, Greg Lestrade. Když mě bude poslouchat, dotáhne to brzy na detektiv inspektora."
Pohled, který Lestrade Sherlockovi věnuje, je kombinací nenávisti a smutného souhlasu.
"Je ve druhém patře. Máš pět minut a než tě- vás tam pustím, oblečete si ochraný oděv, jasný?" instruuje nás Lestrade přísnýmhlasem, než se vydá po schodišti vzhůru. "Podle kreditek se mrtvá jmenuje Jennifer Wilsonová. V těchhle místech by neměla co pohledávat. Našli ji děti ze sousedství, které si sem chodí hrát."
Dojdeme do druhého patra, kde je hned u schodiště stolek plný ochraných pomůcek.
"Oblečte si to." podá Lestrade jeden oblek Sherlockovi.
"Obleč si to." podá mi Sherlock oblek a sám vyrazí na místo činu ve svém kabátu. Vzal si jen gumové rukavice.
Lestrade jen protočí oči a začne se navlékat do modré kombinézy. Napodobím ho. Nějak pochybuju, že by se detektivova benevolentnost, se kterou přistupuje k Sherlockovi, vztahovala i na mou osobu.
Místnost, kde leží tělo je úplně prázdná. Sherlock dřepí u ženy v kompletně růžovém oblečení a to včetně lodiček a přejíždí jí rukou po kabátu. S Lestradem si vyměníme trochu udivené pohledy.
"Zklapněte!" štěkne po nás Sherlock najednou.
"Nic jsme neřekli." brání se Lestrade.
"Přemýšlíte, to ruší." odsekne Sherlock a začne ženě kontrolovat šperky.
Přeletím nechápavým pohledem ze Sherlockových zad na trochu naštvaného Lestrada.
"Co myslíš, doktore?" obrátí se na mě Sherlock po chvilce a postaví se. "Zajímá mě tvůj odborný názor." pokyne mi rukou k tělu, načež vytáhne telefon a chvíli si s ním hraje. Mám dost velké pochyby, že bych na těle našel něco, čeho by si on nevšiml, ale poslušně přejdu k mrtvé ženě a zběžně ohledám tělo.
"No?" prohodí Sherlock trochu zvědavě.
"Věk okolo čtyřicítky. Z úst není cítit žádný zápach, alkohol ani zvratky. Na rukách nejsou patrné žádné známky poutání nebo souboje, až na levou ruku. Má na ní olámané nehty, dva až do krve. Těmi nejspíš vyškrábala ten nápis. Rache?" přečtu čtyři písmena vyratá do dřevěné podlahy.
"Rache znamená německy pomsta." ozve se od dveří Andersonův hlas.
"Ať žije google překladač." prohodí Sherlock a přejde ke dveřím. "Díky za absolutně neužitečný poznatek." řekne otráveně a zabouchne dveře Andersonovi před nosem.
"Jablko nepadá daleko od stromu." ušklíbnu se pobaveně a postavím se.
"Cože?" zarazí se Sherlock a podezíravě se na mě podívá.
"Anderson junior se mnou chodí do třídy a je to naprostý idiot." vysvětlím.
"Proboha, taková neskonalá tupost může existovat ve dvojím provedení?" zhrozí se Sherlock.
"Co teda víte?" přeruší Lestrade naši debatu.
Sherlock se nadechne a spostí, rukama přitom ukazuje a naznačuje, o čem mluví.
"Jennifer Wilsonová k nám přijela z Cardiffu apodle belikosti jejího zavazadla chtěla v Londýně strávit jednu noc. Vdaná je aspoň deset let, ale manželství není šťastné, nejspíš důvod pro její spoustu milenců."
"A na tos přišel jak?" nechápe Lestrade.
"Její snubní prsten je na rozdíl od ostatních šperků zašlý, ale vnitřní strana je lesklejší, vyleštěná od častého sundávání. A podle nehtů rukama rozhodně nepracovala. S jedním milencem by nedokázala utajit, že je vdaná, takže je jich víc. Kabát má mokrý, v posledních dvou až třech hodinách zmokla. Mokrý je i límec, takže si ho vyhrnula kvůli větru. Její deštník je suchý, nepoužitý, muselo tedy foukat hodně. Jediné místo, kde před dvěmi třemi hodinami bylo takové počasí je Cardiff. Nevzala si sebou moc věcí, kufr je malý, takže nejspíš další milenec."
"Úžasný." hlesnu a nechápavě se na něj dívám. Ten týpek má neuvěřitelný postřeh a dedukci.
"Hele, víš, že to říkáš nahlas?" zeptá se mě Sherlock zvědavě.
"Ehm, jo promiň. Už budu potichu." zvednu ruce v obraně a podívám se stranou. Sakra, vždyť přece chtěl klid a ticho.
"Ne- to je- v pořádku." řekne Sherlock a koutkem oka po mně střelí trochu udiveným pohledem.
"A co ten nápis?" mávne Lestrade rukou k podlaze.
"Chtěla napsat Rachel, nic jiného to být nemůže." zamumle Sherlock zamyšleně.
"Vážně?" diví se Leatrade.
"Ne. Byla tak naštvaná, že ji někdo zabil, že mu v cizím jazyce slibuje pomstu." protočí Sherlock oči a podívá se na Lestrada pohledem, který jasně říká, že ho má za idiota. Nedivím se, že s ním moc lidí nechce pracovat.
"Zajímalo by mě, kdo je Rachel, musíte ji najít." obrátí Sherlock svou pozornost zpátky na mrtvou. "Odpověď by mohla být v tom kufru."
"O jakém kufru to pořád mluvíš?" nechápe Lestrade.
"O jejím kufru. Kde je, kam jste ho dali?" rozhlédne se Sherlock kolems ebe. Celkem zbytečně, v místnosti krom nás tří a mrtvé není ani hřebíček.
"Žádný kufr sebou neměla." mávne Lestrade odmítavě rukou.
"Musela mít kufr." hádá se s ním Sherlock a ukáže na tělo. "Silonky a podpadky postříkané jen na levé straně, v pravé ruce nesla kufr, nebyl moc velký, na kolečkách. Kde je?"
"Žádný kufr tady není, Holmesi." řekne Lestrade důrazně.
"Někde být mus-" Sherlock se zarazí uprostřed věty. "Oh! Zbožňuju, když masový vrah udělá chybu, je to větší zábava." usměje se Sherlock šťastně a rozběhne se pryč.
"Počkej! Jakou chybu?!" křikne za ním Lestrade, ale Sherlock nezastavuje.
"Holmesi!" zakřičí Lestrade přes zábradlí.
Sherlock už je o patro níž a netrpělivě kouká na nás, jak se vykláníme přes zábradlí.
"Jakou chybu?" zeptá se Lestrade znovu.
"Růžová!" křikne Sherlock, zase se rozběhne a je pryč.
"Vy to chápete?" zeptám se Lestrada.
"A ni trochu. Ale bohužel ho potřebuju." povzdechne si detektiv a kývne na Andersona. Policisté se zase vrátí na místo činu.
Vysleču si modrou kombinézu a vydím se ven z budovy. Venku mrzne ještě víc, než když jsme sem přijeli, pokud to tedy je vůbec možné. A nikde v dohledu není ani památky po vysokém chlápkovi v kabátu a s rozčepýřenými kudrnatými vlasy.
"Skvělý." hlesnu trochu otráveně. Kam mohl jít?
"Není tady." ozve se vedle mě. O policejní auto se tam opírá Donovanová a upřeně se na mě dívá.
"A kde je?" zeptá se jí a strčím si ruce do kapes.
"Nevím, prostě utekl. To on dělá často." řekne Donovanová.
"A vrátí se?"
"O tom dost pochybuju." pokrčí žena rameny. "Být váma, tak se s ním moc nepřátelím. Je to psychopat."
"A na to jste přišla jak?" zeptám se kysele. Informace od nepřátel nepovažuju za moc relevantní.
"Pomáhá nám vyšetřovat, protože je chytřejší než my, a protože ho to baví. Jedno kolik mrtvých, pro Sherlocka Holmese je toto nejvyšší forma zábavy. Ale jednou už mu tohle stačit nebude. Jednou budeme stát kolem mrtvého těla a Sherlock Holmes bude ten, kdo ho ta nechal. Je to nebezpečný psychopat. Být váma, tak se od něj držím co nejdál." tváří se smrtelně vážně, když to říká.
"Díky za radu." řeknu s pochybovačně zvednutým obočím a vyrazím pryč. Touhle dobou bych měl být na ubytovně a pokoušet se učit, ne tady mrznout a probírat psychiku mého potenciálního spolubydlícího. Vydám se ke křižovatce, kde se tahle ulička napojuje na hlavní cestu. Tam bych s trochou štstí mohl chytit taxi. Telefonní budka vedle mě začne vyzvánět. Zajímalo by mě, na kolik mě vyjde cesta zpátky. A to jsem šel z nemocnice na Baker street pěšky, abych ušetřil.
V pizzerii, kolem které jdu, začnou najednou vyzvánět telefony. Udiveně se tím směrem podívám. Telefony stichnou, sotva projdu kolem vchodu a místo nich začne zvonit telefonní budka. Nechápavě se na ni zamračím. Co se ty telefony dneska zbláznily? Tohle přece není normální. Sotva budku minu, telefon ztichne a ozve se další v budce kousek dál. Teď už mi to nedá. Přijde mi sice, že lezu do jámy lvové, ale vejdu do budky a zvednu telefon.
"Johne Watsone, byl byste tak laskav a podíval se na šedivou budovu po vaší pravici? Je tam bezpečnostní kamera." ozve se ve sluchátku mužský hlas.
"Co?" vydechnu nechápavě. "Hele, jak víte, jak se jmenuju?"
"Vím toho spoustu, Johne, ale teď se prosím podívejte na tu budovu."
Na budově je opravdu bezpečnostní kamera. Když se na ni podívám, obrátí se kamera přímo na mě a po pár vteřinách se zase otočí.
"Další je na bílé budově přes silnici." pokračuje hlas v telefonu. I tahle kamera se na mě na chvíli obrátí.
"A jedna je i po vaší levici."
Když se na mě kamera otočí, netuším, jestli mám mít strach nebo ne. Co to je sakra za člověka, že ví, jak se jmenuju a ovládá městský bezpečnostní systém?
"Johne, jistě si uvědomujete, v jaké jste situaci." řekne hlas chlácholivě. "Byl byste tak laskav a nastoupil byste do auta?" K budce pomalu přejede nablískané černé auto s tónovanými skly.
"Hele, co jste zač?" zepám se naštvaně, ale ve sluchátku se ozve jen obsazovací tón.
Podezíravě se podívám na kameru před sebou a vylezu z budky. Z auta vystoupí mohutný chlap ve tmavém obleku, něco mezi bodyguardem a vyhazovačem a otevře mi zadní dveře auta. Mám z toho hodně špatný pocit, ale nastoupím. Na sedačce sedí mladá žena ve tmavých večerních šatech a s telefonem v ruce. Nezvedne oči od obrazovky, ani když nasedám, ani když se vůz rozjede vpřed.
"Ahoj, Johne." pozdraví mě žena po chvilce a dál cosi cvaká do mobilu.
"Tak vy taky znáte moje jméno?" Proč mě to vůbec nepřekvapuje?
"Ano." přikývne žena.
"A vy se jmenujete jak?" zeptám se jí.
"Ehm...Athéna." řekne žena zamyšleně.
"To jste si teďka vymyslela." obviním ji.
"Ano." přikývne falešná Athéna s klidem.
"Má cenu se ptát kam a proč mě vezete?"
"Ne." zavrtí Athéna hlavou a dál si hraje s telefonem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Není-li uvedeno jinak, jsou zde veřejněná literální díla mým autorským počinem. Je-li dílo převzato od jiného autora, je to jasně uvedené v úvodním článku. Je-li pod dílem podepsán SallyPejr, jedná se o moji práci. Většina postav v sekci Fanfiction jsou vlastnictvím původních autorů, kteří vytvořili díla, na jejichž motivy je fanfikce zaměřena. Není-li uvedeno jinak, jsou doprovodné obrázky převzaty z internetu. Články mohou obsahovat tématiku nevhodnou osobám mladších 18-ti let nebo tématiku, která není vhodná pro většinu společnosti. Nelíbí se, nečtěte...