A Study in the Pink (part 4)

16. června 2013 v 11:45 | SallyPejr |  A Study in a Pink

Mycroft
Do opuštěné haly vjede černé auto, které jsem poslal pro Johna Watsona. Trochu znuděně ťuknu špičkou deštníku do betonové podlahy a čekám, až John vystoupí. Spíš menší mladík s krátkými pískovými vlasy, modrýma očima a podezíravým výrazem, na tohle počasí trochu nevhodné oblečení, v té tenké bundě musí mrznout. A ten batoh toho má taky dost za sebou.
John se podezíravě podívá na mě a na auto, ale pak se pomalu vydá mým směrem. Zastaví se na píď přesně dva metry ode mě.
"To vy jste mi volal?" zeptá se mě.
"Ano." přikývnu na souhlas a znovu klepnu deštníkem do země.
Takže tenhle člověk chce bydlet s mým bratrem? Podivné.
"Víte, když jste si zjišťoval moje léto, mohl jste si všimnout, že mám mobil. Stačilo zavolat a domluvit se, tenhle- únos nebyl třeba." povídá John.
"Dávám přednost odlehlejším místům k setkání." řeknu s klidem. "Nerad bych, aby se o tomto dověděl váš nový spolubydlící- Sherlock Holmes."
Podezíravost v Johnových očích ještě vzroste.
"Co chcete?" zeptá se. "Chcete s ním snad bydlet vy?"
"Proboha, jen to ne." zhrozím se. "Měl bych pro vás nabídku."
"Ehm, díky nechci." řekne John rovnou.
"Nevíte, co po vás chci. A co za to můžu nabídnout." upozorním ho.
"No, pravděpodobně nechcete nic normálního, jinak byste tohle nedělal." pokrčí John rameny a strčí ruce do kapes bundy.
"Chci, abyste pro mě Sherlocka sledoval." řeknu.
"A proč? Nestačí vám vaše kamery? Když ovládáte je, máte určitě i dost špiclů, ne?" zvedne John pochybovačně obočí.
"Hodně mi na Sherlockovi záleží, ale z osobních důvodů bych byl raději, kdyby se o tomto nedověděl." řeknu a zase ťuknu deštníkem do země.
"Co jste zač?" zamračí se John.
"Jsem to nejbližší, co Sherlock Holmes může mít, i když on by mě asi označil za svého úhlavního nepřítele. Vládnou mezi námi staré sváry, Johne." řeknu mu vážně.
"To máte blbý." ušklíbne se John. "Já vám nepomůžu."
"Ještě pořád nevíte cenu." lákám ho.
"A ani ji vědět nechci." zarazí mě John. "Zastřelíte mě, odvezete mě domů, nebo mám jít pěšky?"
musím se pousmát.
"Jste velice odvážný muž, Johne. Máte pevné nervy, doporučoval bych vám chirurgii." prohodím. "Auto vás odveze, kam si budete přát, Johne." ukážu deštníkem k autu.
"A hodně štěstí do vašeho společného života se Sherlockem Holmesem." dodám a vydám se pryč.
Velice zásadový a morálně založený člověk tenhle John Watson. Mohl by mít na Sherlocka dobrý vliv, pokud ho dřív můj drahý bratr nedožene k šílenství, nebo ho nevyžene.
Auto s johnem Watsonem se rozjede pryč, ale to je mi jedno. Můj vůz stojí z druhé strany budovy. Tento krátký výlet sice byl zajímavý, ale teď musím zpět za svými povinnostmi. Bože, jak já nesnáším papírování, ale je to součást mojí práce. A velice důležitá součást.

John
Probudí mě pípání telefonu, který mi oznamuje, že mi přišla sms. Nechápavě zamžourám na učebnici vnitřního lékařství, která mi sloužila jako mizerná náhrada za polštář a promnu si bolavý krk. Usnul jsem u stolu při pokusu se učit. Vzhledem k tomu, že moji drazí spolubydlící chrápu ve svých postelích, musí už být opravdu pozdě. Nebo opravdu brzo. Podle telefonu pět ráno. Jen zaskučím a padnu hlavou zpátky na učebnici. Kdo sakra v pět ráno rozesílá zprávy? Odemknu telefon a přečtu si zprávu.
>Přijď na Baker street. SH<
SH?
"Sherlock Holmes." zamumlu a položím mobil. Nedivím se, že ho lidi nesnáší.
Další zapípání zprávy. Zvednu telefon a otevřu ji.
>Nutně potřbuji tvou pomoc. SH<
"Zapomeň." zamumlu a narovnám se. Od spaní u stolu mě bolí krk i záda a zdřevěněly mi nohy.
Další pípání. Copak ten chlap nedá pokoj?
>Může to být nebezpečné. SH<
"Co?" hlesnu udiveně. Co může Sherlock provádět v pět ráno, že potřebuje mou pomoc a mohlo by to být potencionálně nebezpečné? Je možné, že našel vraha?
Pomalu se postavím a protáhnu se. Dnes už to na spánek nevypadá a první přednáška je až v devět. Do té doby mám čas. Zajdu do koupelny, sbalím si batoh a vyrazím směr Baker street. Pokud to bude nebezpečné, vím, jak se bránit. Starý batoh není to jediné, co člověk může podědit po otci vojákovi.

Takhle brzo ráno není ani v Londýně hustý provoz, takže netrvá moc dlouho, než mě taxík vysadí před domem s popisným číslem 221B. K mému údivu je odemčeno, ale aspoň nemusím zvonit a budit paní Hudsonovou. Potichu ze sebou zavřu a po špičkách se vydám vzhůru do prvního patra, kde se svítí.
"Vítej zpátky." prohodí Sherlock, sotva vejdu. Se zavřenýma očima a rukama sepjatýma jako při modlitbě leží na gauči a vůbec se nehýbe.
"Psals, že potřbuješ pomoc." řeknu s klidem a sundám si bundu.
"Jo." otevře Sherlock oči a jedním plavným pohybem přejde z vodorovné polohy do seu. "Půjčíš mi mobil?" zeptá se mě s klidem.
"Máš svůj." prohodím se zvednutým obočím.
"Nevím, kam jsem ho dal." mávne Sherlock netrpělivě rukou.
"Psal jsi mi z něj zprávy." řeknu trochu naštvaně.
"No tak mi ho nepujčuj, ale pošli zpávu. Číslo leží na stole." řekne Sherlock poněkud nedůtklivě a vytáhne z malé krabičky ležící na stole jakousi náplast.
"Co to děláš?" zeptám se ho udiveně. Sherlock si vyhrnul rukáv a začal náplast lepit na předloktí, kde už měl nalepené další dvě.
"Nikotinová náplast." řekne Sherlock a začne si dlaní třít čerstvě nalapenou náplast. "V moderním Londýně je prakticky nemožné udržovat kuřácké návyky, zvlášť když paní Hudsonová zakázala kouření v domě. Krade mi lebku, když to poruším." řekne Sherlock s ublíženým výrazem žalujícího dítěte.
"To jo, ale proč tři?" nechápu.
"Pomáhá mi to myslet. Máš to číslo?" zeptá se Sherlock s rozhodným výrazem.
Rozhlídnu se a na trochu uklizenějším stole najdu malý lístek s vypsaným telefoním číslem.
"Napiš do zprávy přesně to, co ti řeknu." instruuje mě Sherlock. "Co se stalo na Lauriston Garden? Mám okno. Sraz za dvě hodiny 22 Northumberland street. Máš to napsané?" zeptá se netrpělivě.
"Dej mi chvíli, jo?" střelím po něm naštvaným pohledem a pokračuju ve psaní.
"Pošli to na to číslo z lístku." řekne Sherlock a vydá se do kuchyně.
Dopíšu sms a odešlu ji. A pak se teprve zarazím.
"Ty ses praštil do hlavy, že máš okno?" zeptám se ho nechápavě.
"Cože?" zarazí se Sherlock v polovině kroku. "Ne, nic mi není." řekne a hodí na stolek jasně růžový kufr na kolečkách.
"Tak proč jsem to psal? A komu?" zeptám se s pohledem upřeným na zavazadlo. "To je kufr Jennifer Wilsonové?" ujišťuju se.
"Jo." přikývne Sherlock a sedne si do křesla.
"Kde jsi ho vzal?" divím se a sednu si na kraj gauče. Telefon hodím na stolek vedle kufru.
"Neboj, nezabil jsem ji." řekne Sherlock s jistotou.
"To jsem nemyslel." mávnu rukou.
"Proč ne? Byla by to logická dedukce." diví se Sherlock a otevře kufr.
Nechápavě na něj hledím, ale pak obrátím svou pozornost na kufr plný osobního prádla.
"Tak kde jsi k němu přišel?"
"Našel jsem ho v jedné uličce nedaleko místa činu." pustí se Sherlock do vysvětlování. "Vrah musel oběť odvést na místo činu autem, ale udělal chybu. Zapomněl, že má v autě její kufr. Takovýdle kufr je hodně nápadný, zvláště u muže. Měl tak 5 minut, než mu došlo, že udělal chybu, a apk se kufru hned zbavil prošel jsem všechna místa v okruhu 5 minut jízdy autem, kam by se dal takovýto kufr schovat a našel jsem ho."
Musel jsem uznat, že má výdrž.
"A co jsi zjistil?" zeptám se.
"Chybí jí mobil." usměje se Sherlock vítězoslavně.
"Třeba ho nechala doma." navrhnu.
"To by nikdy neudělala." zavrtí Sherlock odmítavě hlavou. "Byla chytrá, měla spoustu milenců, dokázala si vše zorganizovat. Měla nejspíš jeden z modernějších mobilů, takový co má přístup na internet, aby si mohla domlouvat schůzky a organizovat svůj čas. A určitě v něm bude i GPS pro případ, že by mobil ztratila a podle něho najdeme vraha. Ale její účet bude určitě zaheslovaný, včetně přístupu k GPS lokátoru." zamračí se Sherlock.
"A proč si seš tak jistý, že telefon má vrah? Kdyby ho měl u sebe vrah, zbavil by se ho, ne?" Proč by si měl vrah nechávat tak pádný důkaz o své vině?
V tu chvíli začne můj mobil vyzvánět. Příchozí hovor. Natáhnu se k němu, ale Sherlock je rychlejší.
"Hele." vyhrknu naštvaně.
Sherlock se na mě vypočítavě usměje a ukáže mi obrazovku telefonu, na které svítí číslo, na které jsem posílal sms.
"Čí je to číslo?" zeptám se naštvaně. Telefon přestane zvonit a Sherlock mi ho hodí zpátky.
"To je telefon Jennifer Wilsonové." usměje se Sherlock.
Na chvíli mi to nedochází, ale pak-
"Já jsem psal na telefon té mrtvé?" zeptám se ho nevěřícně.
"Přesněji řečeno, psal jsi vrahovi." opraví mě Sherlock.
"Kdyby měl její telefon, zbaví se ho, nebude si ho nechávat." hádám se s ním a podezíravě si prohlížím svůj mobil.
"Jenže on nevěděl, že ho má." usměje se Sherlock. Z nějakého důvodu mi teď připomíná žraloka.
"Jennifer Wilsonová věděla, že jde na smrt, proto ten telefon úmyslně nechala v jeho autě. Telefon s GPS lokátorem. Chtěla nám pomoci ho najít."
"A co když vrah telefon našel a zahodil? Najít ho pak mohl kdokoliv." namítnu.
"To se mohlo část." připustí Sherlock. "Ale to je ten důvod, proč jsi posílal sms. Kdyby ten telefon našel někdo cizí, tak na tu zprávu nebude reagivat. Ale vrah, ten zaresguje. Vyděsí se. On a obět byli jediní, kdo ví, že byli na Lauriston Garden. Bude si chtít ověřit, jestli mu to vážně píše ona."
"A přijde na schůzku." dodám. Napůl nechápavě, napůl s úžasem na Sherlocka zůstanu hledět. Mozek tohodle chllápka musí být neuvěřitelný. Nebo spíše jeho mysl. Vymyslet něco takového, to by normálnímu člověku zabralo celé věky.
"Co bys řekl snídani?" zeptá se Sherlock zvědavě a postaví se. "Vzbudil jsem tě dost brzo a podle toho zbytku pasty v pravém koutku soudím, že jsi dneska ještě nejedl."
"Nejedl, to máš pravdu." přikývnu na souhlas, postavím se a hřbetem ruky si utřu koutek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Není-li uvedeno jinak, jsou zde veřejněná literální díla mým autorským počinem. Je-li dílo převzato od jiného autora, je to jasně uvedené v úvodním článku. Je-li pod dílem podepsán SallyPejr, jedná se o moji práci. Většina postav v sekci Fanfiction jsou vlastnictvím původních autorů, kteří vytvořili díla, na jejichž motivy je fanfikce zaměřena. Není-li uvedeno jinak, jsou doprovodné obrázky převzaty z internetu. Články mohou obsahovat tématiku nevhodnou osobám mladších 18-ti let nebo tématiku, která není vhodná pro většinu společnosti. Nelíbí se, nečtěte...