A Study in the Pink (part 7)

3. července 2013 v 18:33 | SallyPejr |  A Study in a Pink

Sherlock
Lovec v davu, ten, kterému věříme, i když ho neznáme. Taxikář. Musím být opravdu tupý, že mi to nedošlo dřív. Vždyť jsem ho dneska ráno dohnal a zase jsem ho nechal jít. Taxík odbočí do boční ulice a zastaví před sešlou budovou.
"Jsme tady." pousměje se starý muž do zpětného zrcádka a vystoupí. Otevře zadní dveře a podívá se na mě.
"Ty ostatní jsem musel nutit, ale vy určitě půjdete dobrovolně, že?"
Pousměju se. Dobrovolně jsem nastoupil do auta masového vraha, tak proč bych se teď bránil? Vystoupím z auta a upravím si kabát.
"Na muže, který brzy zemře, se tváříte dost sebevědomě." pousměje se taxikář. "Nedoufáte snad, že se objeví nějaký deus ex machina?"
"Tomu vy věříte?" zvednu udiveně obočí.
Taxikář se usměje a pokyne mi rukou k domu.
"Víte, jako taxokář člověk pozná spoustu míst, kde nebude rušen. A taxikáři každý věří, aniž by si ho všímal. Jen zadní strana hlavy za volantem. Divím se, že mezi námi není víc vrahů."
Vejdu s mužem do domu a nechám se zavést do jednoho ze dvou křídel úzké budovy ve tvaru U. Vím, kde jsme a vím, že tady nás doopravdy nikdo hledal nebude. Ale to nevadí. Konečně se dovím, jak zabil ty čtyři lidi.
Projdeme dlouhou chodbou až do jesné místnosti, kde krom starého stolu nic není. Venku je sice světlo, ale dovnitř ho moc neproniká. Taxikář vypadá připraveně, protože z kapsy svítilnu, postaví ji na stůl a zapne ji.
"To abyste si nemohl stěžovat na nefér podmínky hry, pane Holomesi." pousměje se starý.
"Všechny oběti jste si vybral náhodně, ale pro mě jste si přijel do domu plného policistů. Nebyl to trochu risk?" zeptám se ho.
"Tomu vy říkáte risk?" ušklíbne se taxikář pohrdavě. "Tomudle říkám risk já." Vytáhne z levé kapsy malou skleněnou lahvičku a postaví ji na stůl. Je z ní jen jedna nic neříkající kapsle. Přeletím pohledem z lahvičky na taxikáře.
"Tohle mám rád." usměje se taxikář natěšeně. "Tuhle chvíli, kdy to vůbec nechápete. Ale pochopíte. Stačí, abych udělal tohle."
sáhne do kapsy napravo a vytáhne identickou lahvičku, kterou postaví vedle té první. Skvělé, takže hra na výběr. To mě má ohromit?
"Bude se vám to líbit." usměje se taxikář a mého znuděného výrazu si nevšímá. "Podle toho, co říkal, taks e vám to bude náramě líbit."
Teď mě zaujal.
"Kdo co říkal?" zeptám se ho.
"Jeden váš fanoušek."
"Mám fanouška? Koho by zajímalo, co dělám?"
"Ale pane Holmesi, nebuďte tak skromný."
Musím se pousmát.
"Věřte mi, že skromnost je ta poslední vlastnost, které se u sebe obávám."
Takže mám fanouška. Spolčený s vrahem, nejspíše další zločinec a chytřejší než tenhle. To vypadá zajímavě. Dokonce víc než zajímavě.
"Budete hrát, pane Holmesi?" zeptá se taxikář. Je celý natěšený na tu svou hru.
"Je to jednoduché. Jedna lahvička je špatná a zabije vás, druhá dobrá a přežijete. Vy si vyberete, kterou si vezmete, nebudu vám v ničem bránit."
"A proč bych to dělal?" zeptám se znuděně. "Je to jen hra o náhodě, šance je 50:50."
"Není to náhoda. Je to hra. Hrál jsem čtyřikrát a vždycky jsem ji vyhrál, pane Holmesi." Oči tomu chlápkovi svítí jako bláznovi. "Nejlepší totiž je, že ať si vyberete kteroukoliv lahvičku, já si vezme tu druhou. A ty kapsle sníme společně, oba nazaráz."
"Zahráváte si se štěstím?" zeptám se ho, očividně ho to trochu naštvalo, protože nadšený úsměv vystřídali vztekle sevřené rty.
"Tohle není štěstí. Ani náhoda. Jsou to šachy a tohle je můj tah." chytne lahvičku z pravé kapsy a posune ji blíž ke mně. "Co myslíte? Je to blaf? Dvojitý blaf? Nebo dokonce trojitý? Já svůj tah provedl, teď jste na řadě vy."
Chce, abych se zapojil? Tak fajn.
"Za uchem máte zbytek pěny, nikdo vás na ni neupozornil, takže žijete sám. V autě máte fotku dětí, ale matka je odstřežená. Neumřela, odešla a děti vzala sebou. To musí bolet, když je máte rád. Fotka je stará, rámeček nový, jediná památka na děti, dlouho jste je neviděl, matka to nechce dovolit." Mužův nenávistný pohled je dostatečný důkaz o tom, že mám pravdu. "Oblečení je vyprané, vyžehlené, ale tři roky staré, takže o sebe dbáte, ale neplánujete si budoucnost. Pokoušíte s eo sebevraždu hraním her s jedem. Před třemi roky vám to řekli, že?" okamžitý nápad musí mít nějakou nemoc.
"Řekli co?" zeptá se taxikář a zkouší potlačit vlastní emoce.
"Že jste chodíci mrtvola." pokrčím rameny.
Uchechtne se, nikdy by ho nenapadlo, že na to přijdu.
"Aneurysma. Přímo tady." zaťuká si prstem na temeno. "Každou chvíli můžu umřít."
Pokrčím rameny, tohle mě nezajímá. Chci vědět, proč zabíji ty lidi.
"Hořkost z toho, že umíráte, by vás nedomutila jen tak začít zabíjet, jinak byste to dělal už dávno." zamumlu. Že by ty děti?
"Láska je mnohem mocnější motivace než nenávist, že?"
"Jako taxikář si moc nevyděláte. Rozhodně ne nic, co by vašim dětem zajistilo budoucnost." řekne taxikář sklesle.
"Vraždy ale také moc nevynáší." namítnu.
"Divil byste se." pousměje se taxikář. "Za každou mrtvolu, kterou po sobě nechám, dostanou mé děti po mé smrti peníze."
"Kdo by financoval masového vraha?" zeptám se nechápavě.
"Třeba někdo, kdo se nudí." řekne taxikář. "Někdo, kdo je fanouškem Sherlocka Holmese. Mimochodem vaše stránky se mu také líbí."
"Komu?" zeptám se trochu netrpělivě. Zločinec inteligentní a bohatý. Skrytý ve stínu. Kdo ej to?
"Jeho jméno se neříká." zavrtí muž hlavou. "A teď, pane Holmesi, kterou lahvičku si vyberete?"
"Myslím, že žádnou." prohlásím s klidem.
V jeho tváři se nehne ani sval, když sáhne do bundy a vytáhne zbraň. I v tomhle mizerném osvětlení poznám, že je falešná.
"Chcete raději kulku? Vyberte si."
"Takhle jste je donutil? Nudné." odfrknu si znechuceně. "Ale jak chcete. Beru kulku."
"Jste si jistý?" zeptá se taxikář. Varovně. "I ty lahvičky vám nabizejí větší šanci."
"Kulku a nezdržujte." mávnu rukou.
Taxikář se pousměje. Došlo mu, že to vím. Zmáčkne spoušť a z hlavně pistole vyrazí drobný plamínek.
"Ostatní to nepoznali." prohodí a schová zbraň do kapsy.
"Očividně." řeknu s klidem. "Budu se těšit u soudu. Díky za přiznání." Vyrazím k východu a taxikář zůstane stát na místě.
"Přišel jste na to?" zeptá se, když otevírám dveře. "Přišel jste na to, která je správná?"
"Samozřejmě." ušklíbnu se.
"Tak ukažte." mávne taxikář rukou ke stolu. "Rád bych věděl, jestli jsem porazil Sherlocka Holmese."

John
"Tady mi zastavte." řeknu taxikáři a zavřu notebook. Podle GPS v mobilu Jannifer Wilsonové by právě tady měl být vrah. V opuštěném starém domě, před kterým stojí prázdné taxi. Zaplatím a vystoupím.
Taxi. Je možné, že je to náhoda nebo sem vrah přijel taxíkem se stejným číslem jako ten, co jsme ho ráno honili? Na Sherlocka před Baker Street čekal taxík.
"Ježiši." hlesnu, když mi to dojde. Taxikář. Ne pasažér, to taxikář na nás čekal před restourací! A pak si na Sherlocka počkal před domem a odvezl ho sem. Ale Sherlock to musel vědět, že je to on, tak přoč do toho taxíku nastoupil? Musel vědět, že je řidič vrah, stačilo jen zazvonit na domovní zvonek, zavolat do chodby a hned by všude bylo plno policistů. Možná ho taxikář nutil. No, rozhodně ho zatáhl do tohodle baráku.
Vytáhnu telefon a podívám se na prázdný displej. Cestou jsem se třikrát pokoušel dovolat Lestradovi, ale na New Scotland Yardu byli schopní jen slílit, že mu vyřídí vzkaz. Snad se sem dostane dřív, než nás ten taxikář povraždí. Vrátím telefon do kapsy a schovám notebook do batohu.
Dům není nijak zabezpečený, takže nemám problemy se dostat dovnitř. Ze zšeřelé vstupní haly vedou další dvoje dveře, každé na jednu stranu.
"Sakra." Na kterou stranu šli? Nerozhodně se rozhlédnu a nakonec se vydám vlevo. Cestou nahlížím do každých dveří, na které narazím, ale nikde není ani stopa po Sherlockovi a taxikáři. Krom mých kroků je všude hrobové ticho. Na okamžik se zastavím a rukou zašmátrám v batohu.
Po tátovi jsem podědil i něco jiného než tenhle bágl. Jeho zbraň jsem doma sebral už dávno, ne kvůli tomu, abych s ní mohl machrovat, ale proto, že máma byla až příliš ochotná ji po tátovi smrti obrátit proti sobě. Byla to otázka bezpečnosti, stejně jako to, že ji pořád nosím sebou. Takovédle věci se nesmí nechat nikde válet. Ani doma ani na pokoji plného věčně nalitých studentů. A teď se mi porpvé bude hodit. Strčím si pistol do kapsy od bundy a znovu vyrazím vpřed. Sherlock a vrah tu někde musí být.
Proběhnu chodbou až skoro na konec, když v jedné místnosti uvidím světlo. Rychle se rozběhnu tím směrem.
"Do prdele." zanadávám.
Místnost je úplně prázdná, není v ní ani nábytek, natož dva muži. Ti totiž stojí v místnosti v protějším křídle. Vzdušnou čarou je to dvacet metrů, ale v reálu bych musel oběhnout celý tenhle nemožně stavěný dům. Ve světle lampy vidím Sherlockova záda a starého staromódně oblečeného muže. Chlápek se potěšeně usmívá, zatímco si Sherlock proti světlu prohlíží jakousi malou lahvičku.
"Sherlocku." zamumlu ustaraně a přejdu k oknu.
V lahvičce by mohlo být cokoliv, ale jsem si jistý, že je to ten samý jed, který snědli ti čtyři před tím.
"Co to tam děláš?"
K mému naprostému šoku Sherlock lahvičku otevře a vytáhne z ní jakousi kapsli.
Přece tu kapsli nachce sníst? Copak se úplně zbláznil?
Sherlock drží kapsli v jedné ruce a nehýbe se. Starý taxikář začne něco říkat a dost škodolibě se u toho usmívá. Ať už říkal cokoliv, Sherlocka to muselo přesvědčit, aby tu kapsli snědl.
"Do prdele." Vytáhnu pistoli a zamířím s ní na starého muže. Co to sakra dělám? Chci zabít chlapa, co stojí skoro v zákrytu se Sherlockem? Můžu trefit i jeho. A pak jít sedět.
"Sakra, Sherlocku, zahoď to." zašeptám prosebně.
Místo toho si Sherlock chce strčit kapsli do pusy.
Domem se rozlehne ohlušující zvuk výstřelu a třesk skla.
"Do prdele." hlesnu a rozběhnu se pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Není-li uvedeno jinak, jsou zde veřejněná literální díla mým autorským počinem. Je-li dílo převzato od jiného autora, je to jasně uvedené v úvodním článku. Je-li pod dílem podepsán SallyPejr, jedná se o moji práci. Většina postav v sekci Fanfiction jsou vlastnictvím původních autorů, kteří vytvořili díla, na jejichž motivy je fanfikce zaměřena. Není-li uvedeno jinak, jsou doprovodné obrázky převzaty z internetu. Články mohou obsahovat tématiku nevhodnou osobám mladších 18-ti let nebo tématiku, která není vhodná pro většinu společnosti. Nelíbí se, nečtěte...