A Study in the Pink (part 8)

4. července 2013 v 12:31 | SallyPejr |  A Study in a Pink

Mycroft
Vystoupím z vozu, který zaparkoval kus od policejní pásky.
Můj drahý bratříček s ovázanou paží sedí v sanitce a jeden ze zdravotníků mu kolem ramen dává zářivé oranžovou deku. Sherlock ji okamžitě shodí a začne si oblíkat kabát. Na traumatizovaného člověka zrovna nevypadá. Přijde k němu Greg Lestrade a začne se s ním o něčem dohadovat.
Mezi domem a auty pobíhá spousta policistů a u policejní pásky stojí jako kůl v plotě zmrzlý John Watson a pokukuje po Sherlockovi. Je trochu bledý ve tváři a vypadá dost nervózně. Že by měl o mého drahého bratra strach?
"No tak!" rozkřikne se Sherlock tak hlasitě, že ho jde slyšet až ke mně. Hodí do samitky deku, odsekne cosi Gregovi a vyrazí pryč z místa činu. U policejní pásky se k němu připojí John Watson se svým nejistým a trochu lírtostivým výrazem.
Že by se ti dva stali přáteli? To slovo je v souvislosti se Sherlockem skoro až nepatřičné.
Nevím, co si ti dva řekli, ale Johnův výraz přešel z úzkosti do pobavení. Tedy až do chvíle, kdy se podíval na mě. Sherlockovi stačil jediný pohled, aby se zatvářil otráveně, nicméně i tak oba pokračují mým směrem.
Skloním hlavu a nasadím vážný výraz. Při pohledu na ty dva se musím pobaveně usmívat, což v rozhovoru s mým bratrem není nejlepší nápad. Zahoupu deštníkem a vyjdu jim pár kroků naproti.
"Sherlocku." oslovím bratra. "Vidím, že jsi vyřešil další vraždu."
"Co chceš, Mycrofte?" zeptá se Sherlock netrpělivě.
John stojí vedle něj a kmitá očima mezi námi.
"Jen se chci ujistit, že jsi v pořádku." prohodím. "Slyšel jsem, že jsi byl raněn. Máti si o tebe dělá starosti."
"Nemusela by, kdybys jí nic neřekl." odsekne Sherlock.
"Počkat." vstoupí John do rozhovoru. "Máti? Kdo-"
"Johne, tohle je můj bratr Mycroft Holmes. Pracuje na ministerstvu a věřím, že to v nejbližší době dotáhne na rádoby nízkou nic neříkající pozici, že bratříčku?" ušklíbne se Sherlock trochu posměšně, ale hned zvážní. "Jak jsi již byl informován, jsem raněn, takže musím jít odpočívat. Sbohem, Mycrofte. Zkus nic nepodělat, než dorazím domů. Nesnáším zácpy." Na ta slova Sherlock vyrazí pryč.
John kmitne zmateným pohledem mezi Sherlockem a mnou, kývne mi na pozdrav a vydá se za bratrem.
V kapse mi zabrní telefon.
>Co ty na místě činu? GL<
Trochu se pousměju.
>Ujišťuju se, že je Sherlock v pořádku. MH<
"Pane, volali z ministerstva." oznámí mi Athéna, která právě vystoupila z vozu a s trochu znuděným výrazem cosi píše do mobilu.
>Je v pořádku jako obvykle. Jeho spolubydlící, ale zastřelil masového vraha. GL<
Přeletím pohledem mezi dvojicí mužů mizející v zatáčce a domem, před kterým pobíhají policisté. Inspektor stojí u jednoho vozu, ruce v kapsách a dívá se na mě. Pousměju se.
"Půjdeme." řeknu asistentce a oba nastoupíme.
>To se dá ututlat. MH<
>Chceš ho krýt? GL<
>Člověka, který je po dvou dnech s mým bratrem ochotný s ním bydlet a nezabít ho? Samozřejmě. MH<
>Nesnáším papírování, ale dobrá pro tentokrát. GL<
>Děkuji a slibiji satisfakci. MH<
S mírným úsměvem schovám telefon do kapsy. Takže John Watson je ochotný pro Sherlocka i střílet lidi? Ovšem moc dobrou mušku nemá, měl by trochu trénovat. Ale raději ne na živých terčích.

John
Taxík nás vysadí na Baker Street a tentokrát je to Sherlock, kdo platí.
"Začíná sněžit." prohodím, když vidím velké vločky, které se ve světle pouičních lamp pomalu snáší k zemi.
"Hm." hlesne Sherlock, krátce se podívá k nebi a vyrazí do domu. "Mimochodem, doufám, že jsi v tom domě na nic nesahal. Nerad bych, aby tady Lestrade udělal v noci razii, protože našel tvoje otisky." prohodí Sherlock cestou do schodů.
"Nechápu, o čem to mluvíš." řeknu s klidem a snažím se nezačít smát.
"A taky bys měl víc trénovat, ať mě příště netrefíš. Je to sice jen škrábnutí, ale stejně." poplácá se Sherlock po raněné paži.
Pravda jeho jsem neměl v plánu trefit. A původně jsem nechtěl zastřelit ani toho taxikáře.
"Paní Hudsonová!" zavolá Sherlock ze schodů. "John se k nám stěhuje!"
Z bytu v přízemí vyjde paní Hudsonová.
"Opravdu?" řekne domácí překvapeně a vesele se na mě usměje. "Jsem velice ráda, že tady zůstanete, Johne. Když chvilku počkáte, trochu vám pouklízím v ložnici, je tam trošku nepořádek."
"To nevadí, paní Hudsonová. Stejně tady nemám žádné věci. Nastěhuju se až zítra." řeknu chlácholivě.
"No dobrá. Budu se těšit." pousměje se paní Hudsonová a vrátí se do svého bytu. Na Sherlocka se a ni nepodívá.
"Sherlocku." řeknu varovně, když chce detektiv pokračovat do patra.
"Copak?" obrátí se na mě Sherlock zvědavě.
Kývnu hlavou ke dveřím, za kterými zmizela paní Hudosnová, ale tento náznak nestačil, aby Sherlockovi došlo, co po něm chci.
"Běž se jí omluvit." řeknu trochu rozkazovačně.
"Za co?" nechápe Sherlock.
"Děláš si srandu?" zamračíms e nevěřícně. "Padej se jí omluvit, nebo seš další zastřelenej." ukážu rukou ke dveřím a vyrazím po schodech vzhůru.
"To bys se svými morálními zásadami neudělal." prohodí Sherlock s železnou jistotou v hlase, ale stejně se pomalu vydá dolů.
"Paní Hudsonová," řekne Sherlock, když zaťuká na dveře.
Jen se pousměju a vejdu do obýváku. Vytáhnu z batohu Sherlockův notebook a položím ho na stůl. Tak tohle teď bude můj nový domov? Vůbec nevypadá špatně. A o zábavu je tady postaráno. Trochu se uchechtnu a zase si batoh nasadím na záda. A to jsem sháněl podnájem, abych měl klid na učení.
Seběhnu schody, kde se právě trochu zrudlá paní Hudsonová loučí se Sherlockem.
"Už půjdu." oznámím jim s drobným úsměvem.
"Už?" diví se paní Hudsonová.
"Musím si sbalit, ale nebojte zítra mě tu máte zase."
"V kolik dorazíš?" zaptá se Sherlock zvědavě.
"Vyučování mi končí až ve čtyři." řeknu trochu zamyšleně. Potom ještě musím zpátky na ubytovnu.
"Asi v pět." usoudím.
"Housle." řekne Sherlock najednou. "Máš proti nim něco?"
"Ne." řeknu překvapeně. "Hraješ na ně?"
"Občas. Když potřebuju přemýšlet." připustí Sherlock.
"Proti houslím nic nemám." pousměju se. "Nashledanou, paní Hudosnová." rozloučím se se svou novou domácí.
"Čau." kývnu hlavou na Sherlocka a vyrazím na ubytovnu. Venku už docela obstojně sněží a sníh má tendence se držet. V Londýně sněhová pokrývka nikdy moc dlouho nevydrží, ale to nevadí. Vesele se zašklebím a pokračuju v cestě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Není-li uvedeno jinak, jsou zde veřejněná literální díla mým autorským počinem. Je-li dílo převzato od jiného autora, je to jasně uvedené v úvodním článku. Je-li pod dílem podepsán SallyPejr, jedná se o moji práci. Většina postav v sekci Fanfiction jsou vlastnictvím původních autorů, kteří vytvořili díla, na jejichž motivy je fanfikce zaměřena. Není-li uvedeno jinak, jsou doprovodné obrázky převzaty z internetu. Články mohou obsahovat tématiku nevhodnou osobám mladších 18-ti let nebo tématiku, která není vhodná pro většinu společnosti. Nelíbí se, nečtěte...