Martin a Cullinan (part 1)

12. prosince 2013 v 20:23 | SallyPejr |  Martin a Cullinan
X
Cullinan je největší nalezený diamant na světě, pojmenovaný po majiteli jihoafrického dolu, kde byl nalezen, siru Thomasi Cullinanovi. Stal se darem pro krále Eduarda VII., k jeho šestašedesátým narozeninám. Ze surového diamantu bylo vybroušeno devět briliantů, které nyní patří k britským korunovačním klenotům a jsou uložený v Toweru.
Největší z těchto devíti kamenů je Cullinan I. nebo-li Velká Hvězda Afriky.

John
Pokud něco nesnáším, je to zkouškové období - jako by nestačilo, že se musím učit celý semestr v kuse.
Zakloním se na židli a promnu si obličej. Bolí mě hlava a za krkem, pálí mě oči a mám pocit, že jsem se za celé dopoledne, co sedím nad skripty a učebnicemi, nic nenaučil. A mám hlad. Teoreticky by v lednici mělo být něco k jídlu, a tak vyrazím z pokoje do kuchyně.
Sherlock leží v obýváku na gauči, oči upřené do stropu, ruce sepnuté pod bradou a vypadá, že ani nedýchá.
Na moment mě překvapilo, že ho tam vidím, ale pak jen pokrčím rameny a pokračuju do kuchyně. Myslel jsem, že Sherlock nebude doma. Poslední dva dny strávil totiž tím, že v různých převlecích chodil po Londýně a prováděl, kdo ví co. Když jsem ho včera viděl jako starou bábu v dlouhých šatech a celého shrbeného, nejdřív jsem Sherlocka nepoznal, ale když mi došlo, že je to on, začal jsem se smát jako už dlouho ne. Nedokázal jsem přestat, takže se Sherlock urazil a od té chvíle na mě nepromluvil.
V lednici nebylo ani jídlo, ani žádné podezřelé pokusy, což je dost překvapující. Sherlock nedělá pokusy, jen když vyšetřuje, ale o žádném případu se nezmínil. Chvíli nad tím uvažuju, ale pak jen pokrčím rameny a jdu si pro bundu. Pokud chci oběd, musím si nakoupit nebo něco objednat.
Sotva si obleču bundu, rozlehne se domem dlouhé zazvonění domovního zvonku. Ani ostrý zvuk nedostal Sherlocka z jeho tranzu. Nebo spíš z jeho myšlenkového paláce, abych byl přesný.
Seběhnu schody do přízemí, když se zvonek ozve znovu. Důkaz, že dnes paní Hudsonová není doma, jinak by příchozí neměl šanci zvonit podruhé. Jen protočím oči nad netrpělivostí násvštěvníka a otevřu dveře.
"Dobrý-" začnu, ale nedopovím.
Před dveřmi stojí Sherlock.
Zmateně se ohlédnu směrem ke dveřím od našeho bytu a zpátky na vysokého muže před dveřmi.
"Dobrý den, jmenuju se Martin Crieff." představí se muž.
Má krátké rezavé vlasy a hnědozelené oči, ale jinak vypadá jako dokonalá kopie Sherlocka Holmese. Tedy až na ten nadšený úsměv od ucha k uchu.
"Kdo že jste?" hlesnu nakonec, když se zmůžu na slovo.
"Martin Crieff." přestaví se muž znovu a trochu znejistí. "Bydlí tady Sherlock Holmes?"
"J- jo." přikývnu na souhlas.
"To je skvělé. Už jsem se bál, že jsem se spletl adresu."
"Jdeš akorát včas." ozve se mi za zády Sherlockův hlas.
Překvapeně sebou trhnu a ohlédnu se. Sherlock stojí těsně za mnou a přivřenýma očima sleduje Martina a přitom jsem ho neslyšel otvírat dveře, ani jít po schodech.
"Pojď dál." kývne Sherlock na hosta a vyrazí zpátky do bytu.
"Akorát včas?" zopakuje Martin nejistě, ale poslechne a vydá se za Sherlockem.
Zavřu dveře a jdu za nimi.
Krom chování a barvy vlasů vypadají Martin a Sherlock jako dvojčata, ale Sherlock o nikom takovém nikdy nemluvil. Na druhou stranu musím přiznat, že kdyby mě Mycroft Holmes neunesl, nejspíš bych o jeho existenci nic nevěděl. Sherlock o své rodině nikdy dobrovolně nemluví.
"Nevěděl jsem, že máš spolubydlícího. Nikdy jsi je neměl." prohodí Martin, když vejde do bytu.
"Jmenuje se John Watson." prohodí Sherlock přes rameno, zatímco u stolu cosi škrábe na papír.
"Rád vás poznávám." usměje se Martin a napřáhne ke mně ruku.
"Já taky. Klidně si můžeme tykat." pousměju se a potřesu mu rukou.
"Jsem rád, že jste se seznámili, ale John teď odchází. Jde totiž do obchodu." řekne Sherlock rychle. Chytne mě za ramena a doslova mě dosmýká ke dveřím.
"Co děláš?" stačím se ohradit, než se zastavíme na vrcholu schodiště.
"Jdeš do obchodu." informuje mě Sherlock s klidem a vrazí mi do ruky kus papíru, na který před okamžikem psal. "A pospěš si." dodá a zabouchne mi dveře bytu před nosem.
Nejdřív jsem ho chtěl seřvat, ale pak si jen povzdechnu a vydám se do obchodu. Stejně tam chci jít, takže by hádka se Sherlockem neměla smysl, když bych stejně nakonec z bytu odešel a nakoupil bych.
Vyjdu z domu a teprve si přečtu vzkaz na papíru.
"Barva na vlasy, můj odstín." přečtu tiše. "Cože?!" Copak on si barví hlavu? Sherlock?
Jen nechápavě zavrtím hlavou a pokračuju v cestě. Možná je lepší se neptat a nevědět.

Martin
"Proč jsi ho vyhodil?" zeptám se zmateně, když Sherlock za Johnem zabouchne dveře. Teda, už od pohledu mi John přišel jako milý chlapík a nenapadlo mě, že se k němu bude Sherlock chovat takhle.
"Potřebuju, aby mi zašel do obchodu." mávne Sherlock ledabyle rukou a sedne se do křesla. "Sedni si." ukáže na křeslo naproti sobě.
Poslechnu, ale nemám z toho dobrý pocit. Vlastně jsem dost nervózní od chvíle, kdy Sherlock prohlásil, že jsem dorazil včas. Už jako malý na mně rád dělal pokusy. "Co potřebuješ?" zeptám se a snažím se tvářit klidně, ale to u Sherlocka nefunguje. Ten ví i to, co si myslím.
"Kolik máš času?" zaptá se Sherlock a sepne si ruce pod bradou.
"Volno mám jen dneska. Zítra musím být zpátky na letišti." řeknu. Třeba to na ty jeho pokusy nebude stačit.
"Víc času, než potřebuju." pousměje se Sherlock.
"A k čemu?" zeptám se s obavami.
"Pomůžeš mi při vyšetřování." pokrčí Sherlock rameny.
To mě moc nepotěšilo. A ani neuklidnilo. Pár historek o jeho vyšetřování jsem už slyšel. Střílelo se v nich a často.
"Nebudu po tobě chtít nic složitého jen to, na co stačí tvoje inteligence." pokračuje Sherlock s klidem.
"Aha." hlesnu. Je mi jasné, že je Sherlock genius, ale to neznamená, že mi to musí připomínat takhle. Nejsem tak pitomý, jak si o mně myslí.
"A co vyšetřuješ?" zeptám se ho.
"Ukradli drahokam Cullinan, Velkou Hvězdu Afriky."
"Cul- Cullinan?" zopakuju nejistě. "Ale to je korunní klenot. To nejde ukrást. A- a i kdyby to šlo, bylo by to v novinách."
"Jistě a spolu s tím by se do světa rozšířila i skandální zpráva o neschopnosti britského impéria, což si země nemůže dovolit." ušklíbne se Sherlock posměšně.
"Když je to tajné, tak jak o tom víš?" zeptám se zmateně.
"Neříkej, že jsi zapomněl, co dělá Mycroft." nakrčí Sherlock nos.
"Vím, že dělá ve vládě, ale nestarám se o něj. On o mě taky ne." řeknu. Přiznávám, zní to trochu trucovitě, ale je to pravda. Kdyby bylo po Mycroftově vůli, neexistoval bych, tak co bych se já měl o něj starat?
"Mycroft se bohužel stará o všechno." řekne Sherlock nespokojeně. "A chce, abych mu Cullinana našel."
"Cullinana? Ne pachatele?" To trochu nechápu.
"Pachatelem je jeden Ital. Negretto Sylvius. Idiotským jménem chce naznačit, že je šlechtic." odfrkne si Sherlock skoro znechuceně.
Musel jsem se pousmát. Holmesové jsou dle mého ti poslední, kteří se ostatním můžou posmívat kvůli jménu.
"Něco tě pobavilo?" zamračí se Sherlock.
"Ne!" vyhrknu rychle a trochu zrudnu. Stejně ví, že mu lžu, tak proč to dělám?
"Když víte, že to udělal ten Sylvius, tak je případ uzavřený, ne?" zkusím odvést řeč jinam.
"Pachatel je známý už od začátku." pokračuje Sherlock, ale dál se mračí. "Problém je v tom, že nevíme, kam ukryl drahokam. Měl v plánu ho odvést do zahraničí a rozřezat, když mu to tady nevyšlo, ale ještě to neudělal."
"Jak to víš?" zeptám se udiveně.
"Vím, sledovali ho." mávne Sherlock netrpělivě rukou. "A taky víme, že kámen není v zahraničí, protože jinak by ho Mycroftovi špiclové už dávno měli."
"Špiclové?" zarazím se. Mycroft má nějaké špicly?
"Musíš se pořád něčemu divit? Je to otravné." řekne Sherlock naštvaně. "Potřebuju prohledat nějaká místa, ale Sylvius a jeho poskok Merton nesmí vědět, že to dělám. Převlečeš se za mě a budeš mě krýt."
"Budu se vydávat za tebe?" ujišťuju se.
Sherlockův už docela naštvaný výraz je mi důkazem, že jsem to pochopil správně, a že mě má za idiota.
"Nechci se vydávat za tebe." řeknu rozhodně, i když jsem přesvědčený, že mi to k ničemu nebude. Sherlock je už rozhodnutý, takže bude po jeho.
"Proč ne?" zvedne Sherlock obočí ve zdvořilém zájmu.
"Nejsem tak dobrý herec jako ty, neumím předstírat, že jsem někdo jiný!" rozhodím rukama. "A taky se toho bojím. Každý, koho potkáš, tě chce zabít a tihle k tomu mají i pořádný důvod."
"Neboj, nebudeš v tom sám. Budeš mít ochránce." pousměje se Sherlock.
"Stejně se bojím." hlesnu nejistě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Není-li uvedeno jinak, jsou zde veřejněná literální díla mým autorským počinem. Je-li dílo převzato od jiného autora, je to jasně uvedené v úvodním článku. Je-li pod dílem podepsán SallyPejr, jedná se o moji práci. Většina postav v sekci Fanfiction jsou vlastnictvím původních autorů, kteří vytvořili díla, na jejichž motivy je fanfikce zaměřena. Není-li uvedeno jinak, jsou doprovodné obrázky převzaty z internetu. Články mohou obsahovat tématiku nevhodnou osobám mladších 18-ti let nebo tématiku, která není vhodná pro většinu společnosti. Nelíbí se, nečtěte...