Martin a Cullinan (part 2)

16. prosince 2013 v 18:08 | SallyPejr |  Martin a Cullinan
John
Takže Sherlock si hlavu nebarví. Místo toho donutil Martina, aby si obarvil své vlasy a pak ho ještě navlékl do svého oblečení, takže teď přede mnou stojí jednovaječná dvojčata Holmesovi. I když je pravda, že jedno z dvojčat je dost nervózní a druhé až neuvěřitelně spokojené samo se sebou. Snadný způsob, jak rozeznat Martina a Sherlocka.
"Skvělé, můžete vyrazit do města." řekne Sherlock, když skončí obhlídku Martina.
"Cože? A proč?" zeptám se překvapeně. Je mi dokonale jasné, že ti, co jdou ven, je nejen Martin ale i já.
"Projdete několik míst, jsou zaznačené na mapě." začne Sherlock vysvětlovat a hodí mi kapesní mapu Londýna. "Obhlédnete si ty místa i jejich okolí a zkusíte najít nějaké přístupové cesty dovnitř. Nevloupáte se tam, jen najdete cesty."
"A vysvětlíš nám, proč to máme dělat?" zeptám se ho. Nechtěl jsem znít tak naštvaně, ale mám zkouškové. Musím se učit ne pobíhat po Londýně s nějakým Sherlockovým příbuzným, jenom pro Sherlockův rozmar.
"Potřebuju to vědět." pokrčí Sherlock rameny, ale to pro mě není dostatečný argument. Sherlock si sedne do svého křesla, nohy nahoře, kolena pod bradou a milostivě nám vysvětlí, co má v plánu.
"Potřebuji prohledat ty místa a taky sledovat pár lidí. Vy prohledáte ty místa, a protože Martin vypadá jako já, nebudou ti, co je chci sledovat, vědět, že je sleduju."
"Takže někdo nás bude sledovat?" zeptám se po chvilce ticha. "Musí, jinak bys nepotřebovat dvojníka."
"Sherlocku, slibovals, že to nebude nebezpečné." ohradí se Martin trochu rozčíleně.
"Budou vás jenom sledovat, nic víc." mávne Sherlock rukama. "To není nebezpečné. A i kdyby bylo, máš sebou Johna. Mám ověřené, že se rvát umí a má ochranitelské pudy."
Jen si povzdechnu a promnu si obličej. Sherlock bude otravovat, dokud ho neposlechneme a bude ochoten použít cokoliv od hádek a otravování až po smutné štěněčí oči. Nerad to přiznávám, ale nakonec by něco z toho zafungovalo. A Martin nevypadá jako někdo, kdo by měl sílu Sherlocka odmítnout.
"Za tohle nám dlužíš aspoň večeři." řeknu rádoby naštvaně a začnu si oblíkat bundu. Martin si jen povzdechne a vezme si svůj kabát.
"Martine." ozve se Sherlock. "Ten ne."
"Co ten ne?" nechápe Martin.
Zvědavě se ohlídnu a přeletím pohledem z Martina na Sherlocka.
"Tenhle kabát ne. Vem si můj." řekne Sherlock, jako by se mu nechtělo.
Zůstanu na Sherlocka nechápavě hledět. Vážně teď Martinovi řekl, aby si vzal jeho kabát? Vždyť mu na něj nesmí nikdo sáhnout. Já ho nesmím ani odnést do čistírny, pokud tím nechci vyhlásit Sherlockovi válku.
"Musíš vypadat jako já. V jiném kabátu bys byl podezřemý." řekne Sherlock neochotně.
Martin jen přikývne a opatrně sundá z věšáku tmavě modrý kabát. Sherlock v tu chvíli vypadá, jako by žárlil. Rychle se k němu otočí zády, aby neviděl, jak se ušklíbám a podám Martinovi Sherlockovu šálu.
"To je taky součást kostýmu." prohodím, seberu svůj batoh a vyrazím po schodech dolů.
Martin se mi drží těsně za zády.
"První zastávka je nedaleko, tam dojdeme pěšky." řeknu mu, když vyjdeme na ulici.
"Proč ne, trocha chůze neublíží." pokrčí Martin rameny a uvazuje si šálu.
"Takhle ne." zarazím ho. "On si ji uvazuje jinak." vysvětlím mu. Nechci říct nahlas Sherlockovo jméno, abych potenciálnímu slídilovi hned nenaznačil, že tenhle Sherlock není pravý.
Martin se nejdřív zarazí, ale pak pochopí, že mluvím o Sherlockově šále.
"Ukaž." řeknu. Přejdu k němu a uvážu mu šálu tak, jak ji nosí detektiv.
"Když to má být dokonalý, tak se budeme trochu snažit, ne?" prohodím a vyrazím vpřed.
"Já se nechci celý den tvářit, jako by mě bolely zuby." zamračí se Martin nespokojeně.
"To ani nemusíš." řeknu pobaveně. "Stejně by mě zajímalo, co tímhle sleduje. Proč máme prohledávat ty místa?" zeptám se tiše.
"Někdo ukradl z Toweru drahokam Cullinan a on ho hledá." oznámí mi Martin s klidem.
Zůstanu ohromeně stát na místě.
"To jako-" začnu, ale zarazím se. "Proč mi o tom neřekl?" zeptám se trochu naštvaně.
"Ty o tom nevíš?" zeptá se Martin překvapeně. "Já myslel, že o tom víš, když spolu- mně to řekl hned, co jsem přišel."
Tím mi moc náladu nezvedl. Proč mi o tom Sherlock neřekl? Nejspíš je to státní tajemství, když se o tom nemluví, ale copak si myslí, že bych to někde vykecal? Trochu věřit by mi snad mohl.
"Naštval jsem tě? Vypadáš naštvaně." hlesne Martin s obavami.
"Trochu jsem, ale ne na tebe." mávnu rukou a vyrazím zase dál. "A netvař se tak sklesle, máš se tvářit jako sfinga." dodám s drobným úsměvem. Chvíli jdeme mlčky, ale jsem moc zvědavý na to, abych byl potichu moc dlouho.
"Co seš vlastně zač? Nikdy o tobě nemluvil."
"No, ani se vlastně nedivím." povzdechne si Martin a podrbe se v týle. "Jsem skvrna na slavné historii rodu Holmesů. Jsem nevlastní bratr."
"Vážně? Vypadáte spíš jako dvojčata."
"Jo. To Mycrofta dost štve. Nejraději by popřel, že mě zná a vymazal mě z historie lidstva, ale s tímhle obličejem." povzdechne si Martin ztrápeně. "Sherlock je jediný z rodiny, s kým jsem v jakémsi kontaktu. Prostě ho občas navštívím, přespím a jednou za čas se nechám přizabít na jeho pokusech. Ale jako děti jsme spolu docela vycházeli. Vlastně jsme byli jako opravdoví bratři. Tehdy jsme společně vedli válku proti Mycroftovi. Nesnášeli jsme ho oba. A teď je Mycroft někde ve vládě, Sherlock je geniální detektiv a já pilot."
"Pilot?" zopakuju trochu překvapeně a znovu si Martina prohlédnu. "To jsi asi jediný z celého klanu Holmesů, kdo má normální zaměstnání a dá se s ním bez obav mluvit." pousměju se.
"To je doufám kompliment." prohodí Martin trochu nejistě.
"Samozřejmě." ušklíbnu se.
Martin mi úsměv vrátí a zase chvíli jdeme mlčky. Je to trochu zvláštní, vidět Sherlockův obličej, jak se usmívá. Nebo spíš, jak se usmívá tak často, protože obvykle se Sherlock jen ušklíbne.
"Jsme tu." kývnu hlavou na dům přes ulici.
"Ach jo." povzdechne si Martin sklesle, ale pak dodá. "Tak jdeme na to, ne?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Není-li uvedeno jinak, jsou zde veřejněná literální díla mým autorským počinem. Je-li dílo převzato od jiného autora, je to jasně uvedené v úvodním článku. Je-li pod dílem podepsán SallyPejr, jedná se o moji práci. Většina postav v sekci Fanfiction jsou vlastnictvím původních autorů, kteří vytvořili díla, na jejichž motivy je fanfikce zaměřena. Není-li uvedeno jinak, jsou doprovodné obrázky převzaty z internetu. Články mohou obsahovat tématiku nevhodnou osobám mladších 18-ti let nebo tématiku, která není vhodná pro většinu společnosti. Nelíbí se, nečtěte...