Před školou

27. prosince 2013 v 22:44 | SallyPejr |  Princův příběh
Slunce svítí na téměř opuštěné dětské hřiště. Vzdálenému horizontu vévodí jediný tovární komín.
Na houpačkách se komíhají sem a tam dvě dívky a schovaný za keřem je pozoruje hubený kluk. Má přerostlé černé vlasy a oblečení tak různorodé a neladící, že to působí skoro úmyslným dojmem - příliš krátké džínsy, ošuntělý plášť tak velký, že by mohl patřit dospělému muži a podivnou košili, která vypadá spíš jako dámská blůza.
Severusi Snapeovi není víc než devět deset let, je pobledlý, malý a vyzáblý. V jeho úzkém obličeji se zračí neskrývaná dychtivost, když sleduje, jak se mladší z obou děvčátek houpá čím dál výš než sestra.
"Už dost, Lily!" křikne starší dívka.
Děvčátko se pustí houpačky přesně v nejvyšším bodě oblouku a vyletí do vzduchu, doslova se rozletí. Se zvonivým smíchem se vznese k nebesům a místo toho, aby spadlo a zlámalo si kosti na vyasfaltovaném povrchu hřiště, letí vzduchem jako akrobat na visuté hrazdě, zůstane v něm viset nepřirozeně dlouho a dopadne rovně nepřirozeně lehce.
"Máma říkala, že to nemáš dělat!" Petunie zašoupe sandály o zem, až to chřupavě zaskřípe, a když se houpačka zastaví, seskočí z ní s rukama v bok. "Máma říkala, že to nesmíš, Lily!"
"Ale tohle nic není." stále se ještě chichotá Lily. "Jen se podívej, Petty! Koukni, co umím."
Petunie se rozhlédne. Na hřišti nikdo není kromě nich dvou a Severuse, ale o něm neví. Lily sebere ze země květ, který opadl z keře, za nímž se Severus skrývá. Petunie přistoupí blíž, zjevně rozpolcena mezi zvědavostí a nesouhlasem. Lily počká, dokud není sestra tak blízko, aby dobře viděla, a potom k ní natáhne dlaň. Kvítek na ní leží a otvírá a zavírá okvětní plátky jako nějaká fantastická mnohoústá ústřice.
"Přestaň s tím!" zaječí Petunie.
"Vždyť ti neubližuje." brání se Lily, sevře ale květ v ruce a odhodí ho na zem.
"To se nesmí." prohlásí Petunie, očima ale sleduje, jak květ padá k zemi a neodtrhne je, ani když dopadne na asfalt. "Jak to děláš?" zeptá se a z očí jí jednoznačně čiší závist.
"To je přece jasné, ne?" neudrží se už dál Severus, vyskočí zpoza keře a ukáže se.
Petunie zapiští a rozběhne se zpátky k houpačkám. Lily se očividně taky lekla, ale zůstane stát.
Snape už zřejmě lituje, že o sobě dal vědět. Dívá se na Lily a bledá tváře mu zalívá matná červeň.
"Co je jasné." zeptá se Lily.
Severus se celý třese nervozitou a rozčílením. Střelí pohledem po vzdálené Petunii, která teď postává u houpaček a promluví tichým hlasem.
"Vím, co jsi zač."
"Co tím myslíš?"
"Že...že jsi čarodějka." šeptne Severus.
Lily se zatváří uraženě.
"To není moc hezké, něco takového někomu říkat!" Se zdviženým nosem se otočí a zamíří k sestře.
"Ne, počkej!" křikne za ní Severus. Je teď už úplně rudý a je s podivem, proč si nesvlékne ten směšně velký plášť. Pokud ho ovšem nemá na sobě proto, že nechce, aby Lily viděla halenu, kterou má pod ním. Rozběhne se za děvčaty a směšně mává rukama, takže trochu připomíná netopýra.
Obě sestry ho pozorují - tentokrát je spojuje nelibost. Drží se jedné z tyčí houpačky jako pikoly při hře na schovávanou.
"Je to pravda.." přesvědčuje Snape Lily. "Jsi čarodějka a já jsem kouzelník."
Petuniin smích je jako studená sprcha.
"Kouzelník." zapištěla. Stačila se už vzpamatovat z jeho nenadálého zjevení a vrátila se jí odvaha.
"Já moc dobře vím, co jsi zač. Ty jsi ten Snapeovic kluk! To jsou ti, co bydlí až dole u vody, v Tkalcovské ulici." vysvětluje sestře a z jejího tónu je zřejmé, že to není právě doporučení hodná adresa. "Proč nás šmíruješ?"
"Nikoho nešmíruju." ohradí se Severus. Je zpocený, cítí se trapně a mastné vlasy se mu lesknou v jasném slunečním světle.
"Tebe bych rozhodně nešmíroval." dodá jedovatě. "Ty jsi mudla."
Petunie sice nechápe, co tím slovem myslí, jeho pohrdavý tón jí ale nemohl uniknout.
"Pojď, Lily! Jdeme domů!" zavelí řezavým hlasem. Lily setru okamžitě poslechne a před odchodem ještě zpraží Snapea zamračeným pohledem.
Severus zůstane stát a dívá se za nimi, jak procházejí brankou hřiště. Nezůstal tam nikdo, kdo by mohl být svědkem jeho hořkého zklamání. Toto sekání si plánoval dlouho dobu, ale dopadlo to úplně jinak, než si přál.
- - o - -
V sešle vypadajícím domě v Tkalcovské ulici je ticho jako pokaždé, když Snape není doma. Severus se krčí v koutě obýváku a hraje si s matčinou hůlkou. Trápí a týrá dva pavouky, kterých je po domě plno, zatímco je jeho matka v kuchyni. Vybíjí si na pavoucích vztek.
Konečně s ní promluvil, ale její mudlovská sestra všechno zkazila!
Jeden z pavouků sebou začne škubat, než vybuchne, ale Severuse to nezastaví. Vůbec nevnímá, co dělá, myslí na Lily a její sestru.
Chtěl si po tom fiasku na dětském hřišti ještě s Lily promluvit, ale Petunie mu v tom pokaždé zabránila. Vždycky si ho všimla a odvedla mladší sestru pryč.
Z myšlenek ho vytrhne otvírání hlavních dveří a rachot v předsíni. Jeho otec se právě vrátil domů.
Chlapci se v bledé tváři objeví vystrašený výraz. Chce utéct a schovat hůlku, ale jako by Snape věděl, co jeho nechtěný syn provádí, vydá se rovnou k němu.
"Co tady děláš?" zavrčí muž s hákovitým nosem a černými vlasy vztekle.
"N-nic." hlesne Severus a udělá krok dozadu.
Snape si všimne hůlky, kterou chlapec drží za zády.
"Řekl jsem, že to nechci v domě vidět!" zaječí Snape a v obličeji mu naskáčou rudé fleky. "Tady tu svou úchylnost provozovat nebudete!"
"Nech ho být!" ozve se od kuchyně hlas Severusovi matky. "Nech ho být!" zopakuje žena a udělá několik kroků vpřed.
"Něco jsem snad řekl!" zařve muž a vrazí Severusovi facku, až chlapec spadne na zem a matčina hůlka mu vyletí z ruky a zakutálí se pod skříň.
"Nemlať ho!" vříská matka.
"Můžu si dělat, co chci!" vzteká se Snape.
Severus klečí na zemi, na tváři rudý obtisk dlaně, do očí se mu hrnou slzy bolesti. Cítí obrovský vztek a nespravedlnost vůči muži, který má být jeho otcem. Zvedne se, rozběhne se pryč z domu. Jeho rodiče se hádají dál a vůbec si jeho zmizení nevšímají.
Severus běží úzkými ulicemi až k opuštěnému dětskému hřišti, tváře rudé během a mokré od slz. Sedne si na okraj pískoviště, skrčí nohy pod sebe, položí hlavu na kolena a rozbrečí se.
Nic mu nevychází. Rodiče ho nenávidí, nemá přátele a ona - Lily ho taky nemá ráda.
"Proč brečíš?" ozve se nad ním udivený dívčí hlas.
Vylekaně zvedne hlavu a narovná se. Myslel si, že je tady nikdo není.
Kus před ním stojí Lily a tváří se udiveně a nejistě.
"Proč brečíš?" zopakuje Lily svůj dotaz.
Severusův udivený výraz se změní na trucovitý. Krátce se rozhlédne, ale Petunii nikde nevidí.
"Kdo tě uhodil?" zeptá se Lily a ukáže na chlapcovu tvář, kde se stále vyjímá rudý obtisk ruky.
"Otec." zabručí Severus a skloní zahanbeně hlavu.
"Otec?" zopakuje Lily ohromeně. "Ale to se nesmí, bít děti!" zlobí se. Má ve tváři rozhořčený výraz.
"Jak někdo může bít ostatní? A ještě svého syna?" mračí se Lily. "Proč to udělal?" zeptá se Severuse, který její zlobu sleduje s pusou pootevřenou údivem.
"On nemá rád kouzla." přizná Severus, který ještě stále nevěří tomu, že s ním Lily doopravdy mluví, i když jen o jeho příšerné rodině. "Pořád se kvůli tomu hádají." nemusí upřesňovat, že rodiče, je jí to jasné.
Lily si utrápeně povzdechne a sedne si vedle něho. Severus na ni hledí, v očích se mu zračí nevíra a touha.
"Ty jsi vážně kouzelník?" zeptá se Lily nejistě.
"Ano." vyhrkne Severus hrdě. "A ty jsi čarodějka. Vážně." zvedla se mu nálada, když už se nebaví o rodičích.
"A ty umíš kouzlit?" vyzvídá Lily a v zelených očích se jí zračí zájem a zvědavost.
"Umím jen trochu. Ty děláš mnohem větší kousky než já. Vím to, protože-" zarazí se a zčervená. "Viděl jsem tě." dodá.
"A jak se člověk stane čarodějem?"
"Narodí se tak. Většinou musí mít kouzelnický původ, ale někdy se čaroděj narodí i mudlům." vysvětluje Severus a tváří se při tom strašně učeně.
"Mudlům?" zopakuje Lily nechápavě. "Říkal jsi tak Petty." vzpomene si a lehce se zamračí. Znělo to jako nadávka.
"Mudla je obyčejný člověk." vysvětluje Snape rychle. "Takový, co neumí ani trochu čarovat. Kouzelníci jim tak říkají."
"Aha." přikývne Lily zamyšleně hlavou a zahledí se na rozkvetlý keř, za kterým se Severus onehdy schovával.
Chlapec sedí vedle ní a doslova ji hltá očima, ale když se k němu Lily obrátí, uhne pohledem.
"Jak se jmenuješ?" zeptá se dívenka.
"Severus. Severus Snape." představí se Severus.
"Já jsem Lily Evansová." usměje se Lily vesele.
Severus jí trochu nejistě úsměv oplatí.
Dolehne k nim volání Lilyina jména.
"To je Patty." ohlédne se Lily vesele, ale Severus vyskočí na nohy.
"Já už musím domů." vyhrkne. Nijak netouží po setkání s Lilyinou protivnou sestrou. Ani trochu ji nemá rád.
"Už?" diví se Lily. "A budeš v pořádku?" zeptá se s obavami.
"Ano." přikývne Severus a rychle se vydá pryč.
"Ahoj, ráda jsem tě potkala." řekne mu Lily s úsměvem.
Severus se zarazí a nejistě se ohlédne.
"Třeba- třeba bychom se mohli ještě setkat." navrhne, tváře rudé nervozitou.
"To bysme mohli." přikývne Lily a rozběhne se za sestrou. "Petty, tady jsem!" volá.
Severus se za ní dívá a pak se loudavě vydá domů. Mluvil s ní. A ona se chce zase setkat. Radostí se mu chce tančit. Má skvělou náladu, dokud nedojde k domu. Zevnitř se i nadále ozývá křik a řev hádajících se rodičů.
- - o - -
Přes mlází a mezi kmeny jde vidět třpytivou hladinu řeky zalitou sluncem. Koruny stromů tu vytváří malou oázu chladného zeleného stínu. Na zemi sedí naproti sobě se skříženýma nohama dvě děti.
Severus má tentokrát svlečený plášť a jeho neobvyklá halena se v tlumeném polosvětle nezdá být tak podivná.
"…a ministerstvo tě může potrestat, když kouzlíš mimo školu, posílají ti dopisy."
"Já ale přece kouzlím mimo školu!"
"My můžeme. Nemáme ještě hůlky. Malým dětem, které ještě nevědí, co dělají, se to promíjí. Až ti ale bude jedenáct," kývne důležitě hlavou, "a začneš chodit do školy, budeš si muset dávat pozor."
Následuje krátká chvíle ticha. Lily sebere větvičku, která se válela na zemi, mává s ní ve vzduchu a představuje si, jak z ní srší jiskry. Pak ji odhodí, nakloní se k chlapci a zeptá se.
"Je to pravda, že ano? Neděláš si ze mě legraci? Petunie říká, že mi lžeš. Říká, že žádné Bradavice neexistují. Je to ale pravda, viď?"
"Pro nás Bradavice existují." ujistí ji Severus. "Pro ni ne, my ale ten dopis dostaneme, ty a já."
"Vážně?" šeptá Lily.
"Určitě." přikývne Severus. I s neuměle ostříhanými vlasy a ve směšném oblečení vypadá zvláštně a působivě, jak tu před ní sedí a překypuje důvěrou ve vlastní osud.
"A opravdu ho přinese sova?" šeptne Lily.
"Obvykle ho nosí sovy." přikývne Severus. "Ty jsi ale z mudlovské rodiny, takže k vám bude muset zajít někdo ze školy a všechno tvým rodičům vysvětlit."
"A je v tom nějaký rozdíl, že jsem z mudlovské rodiny?"
Severus zaváhá. Černýma očima, toužebně se lesknoucíma v zeleném přítmí, přejede po její bledé tvářičce a tmavorudých vlasech.
"Ne." odpoví nakonec. "Žádný rozdíl v tom není."
"To je dobře." oddechne si Lily. Je na ní vidět, že jí to dělalo starosti.
"Máš obrovské čarodějné nadání." ujišťuje ji Severus. "Viděl jsem to. Celou dobu, co tě sleduju…" zarazí se a zmlkne.
Lily už ho neposlouchá, natáhne se na zem pokrytou listím a vzhlíží k baldachýnu zeleně nad sebou.
Hledí na ni stejně dychtivým pohledem jako před tím na hřišti.
"Jak to vypadá u vás doma?" zeptá se Lily.
Mezi očima mu naskočí malá vráska.
"Dobře." zabručí.
"Už se nehádají?"
"Ale ano, hádají." povzdechne si chlapec. Nabere do dlaně hrst listí a začne je trhat na malé kousky. Očividně si ani neuvědomuje, co dělá.
"Už to nebude dlouho trvat a odejdu."
"Copak tvůj táta opravdu nemá rád kouzla?"
"On vlastně nemá rád skoro nic."
"Severusi?"
Když ho osloví křestním jménem, zkřiví se mu ústa drobným úsměvem.
"Ano?"
"Pověz mi ještě něco o mozkomorech."
"Proč tě to tak zajímá?"
"Kdybych kouzlila mimo školu-"
"Za něco takového by na tebe mozkomory neposlali. Mozkomorové jsou pro ty, kdo se proviní něčím doopravdy špatným. Hlídají kouzelnické vězení, to se jmenuje Azkaban. Ty se určitě do Azkabanu nedostaneš, jsi moc-" Znovu zčervená a rozcupuje několik dalších listů.
Pak se ozve tiché zašustění, které je přiměje, aby se otočili.
Petunii, která se schovávala za stromem, uklouzla noha.
"Petty!" vyhrkne Lily a v hlase jí zazní radostné překvapení, Severus ale rozzlobeně vyskočí.
"A kdo teď šmíruje?" křikne. "Co chceš?"
Petunie na něj bez dechu zírá, vystrašená tím, že ji přistihli. Je na ní vidět, jak usilovně hledá nějakou odpověď, kterou by mu ublížila.
"Co to máš vůbec na sobě?" zeptá se a ukáže Severusovi na hruď. "Blůzu po mamince?"
Cosi zapraští a větev přímo nad Petuniinou hlavou se ulomí a spadne.
Lily vykřikne.
Větev udeří Petunii do ramene tak silně, že se zapotácí, o pár kroků couvne a rozbrečí se.
"Petty!"
Petunie se už ale rozběhla pryč.
Lily se vztekle otočí na Severuse.
"Tos udělal ty?"
"Ne." Tváří se vzdorovitě a vystrašeně zároveň.
"Ale ano!" couvne před ním. "Udělal jsi to ty! Ublížil jsi jí!"
"Ne- To jsem nebyl já!"
Lež ji ale nepřesvědčí. Vrhne na kluka rozhořčený pohled, vyběhne z malého remízku a utíká za sestrou.
Severus za ní hledí a tváří se nešťastně a zmateně.
- - o - -
Lily drží Severuse za ruku a v podstatě ho táhne za sebou po dlouhé ulici.
Severus za ní popobíhá a příliš dlouhý plášť ho pleská do lýtek. Má z toho všeho obavy. Lily mu řekla, že ho chtějí její rodiče vidět. Její mudlovští rodiče.
Lily si všimne, že jejímu kamarádovi vázne krok.
"Neboj se." obrátí se na něj Lily s vážnou tváří.
"Já se nebojím." nasadí Severus trochu uražený výraz. "Já jen- jsou to mudlové." řekne trochu neochotně.
"No a?" diví se Lily
"Já jsem k mudlům nikdy nešel." Matka ho k mudlům nikdy nepustila, přestože jeho vlastní otec mudla je, učila ho, že jsou mudlové bezcenná sebranka, a že je ostuda se s nimi stýkat.
"To bude v pořádku." chlácholí ho Lily, která si myslí, že je Severus ze setkání s nekouzelníky nejistý úplně z jiných důvodů. "Naši jsou úplně normální, nemusíš si dělat žádné starosti." řekne dívenka, čapne Severuse za rukáv a rozběhne se s ním dopředu.
Chlapec ji mlčky následuje.
Lily se zastaví až před domkem s udržovanou předzahrádkou.
"Tady bydlíme." oznámí Severusovi a hned se hrne ke dveřím.
Severus ji následuje s mnohem menší ochotou. Dům je menší než ten, kde žije on, ale je pěkný, udržovaný a pro čtyřčlennou rodinu dostačující.
Evansovi sedí u stolu v kuchyni, pan Evans s rudou kšticí vlasů pije kávu a jeho manželka právě vytahuje z trouby koláč, který pekla, když do kuchyně vejde dvojce dětí. Severus se drží za Lilyiny zády a je mu trapně za své oblečení, mastné vlasy i za to, kde se nachází.
"Ahoj, mami. Ahoj, tati." pozdraví Lily.
"Ahoj, zlatíčko." odpoví jí paní Evansová a ohlédne se. "Kohopak jsi to přivedla?" zeptá se, když si všimne Severuse.
"To je Severus. Je čaroděj jako já." oznámí Lily hrdě.
"Čaroděj?" zeptá se její otec a podezíravě si chlapce přeměří.
"Jo." přikývne Severus podmračeně.
"Dáš si koláč, Severusi?" zeptá se paní Evansová s úsměvem.
"Koláč?" zopakuje Severus udiveně.
"Ano." rozesměje se žena. Proč se tváříš tak překvapeně? Posaďte se ke stolu a já vám udělám studenou limonádu, ano?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Není-li uvedeno jinak, jsou zde veřejněná literální díla mým autorským počinem. Je-li dílo převzato od jiného autora, je to jasně uvedené v úvodním článku. Je-li pod dílem podepsán SallyPejr, jedná se o moji práci. Většina postav v sekci Fanfiction jsou vlastnictvím původních autorů, kteří vytvořili díla, na jejichž motivy je fanfikce zaměřena. Není-li uvedeno jinak, jsou doprovodné obrázky převzaty z internetu. Články mohou obsahovat tématiku nevhodnou osobám mladších 18-ti let nebo tématiku, která není vhodná pro většinu společnosti. Nelíbí se, nečtěte...