Bazén

15. února 2014 v 13:18 | SallyPejr |  Jean - Bazén
Sherlock bez zaváhání vejde k plaveckému bazénu, po pár krocích se rozhlédne, ale nikoho nevidí. Po pravici má vlnící se hladinu bazénu, po levici kabinky, ale nikde ani stopy po jiné osobě.
"Přinesl jsem vám malý dárek na uvítanou." řekne Sherlock nahlas a vytáhne z kapsy saka flešku, kterou podrží vysoko ve vzduchu.
"Bruce-Partingtonovy dokumenty. Milé, ale bezcenné." odpoví mu klidný ženský hlas.
Sherlockova ruka klesne a detektiv se trochu nejistě podívá ke kabinkám. Ten hlas přece zná.
Jedna z kabinek se otevře a z ní vyjde Jean. Vypadá úplně stejně, jako když před hodinou odcházela z Baker Street, jen má pro změnu oblečený dlouhý kabát a není naštvaná. Její výraz je naprosto chladný a bez emocí.
"Jean?" hlesne Sherlock tiše, pohled upřený do její tváře.
"Tohle jsi nečekal, že?" zeptá se Jean ledovým hlasem. "Byl jsi připravený na všechno, ale tohle tě ani nenapadlo, že ne?"
Sherlock strčí flešku do kapsy a znovu se rozhlédne. Během řeči Jean jen nepatrně pootočila hlavou. Byl to jen krátký neznatelný pohyb, ale stačilo to, aby si Sherlock všiml sluchátka v jejím uchu. Částečně se mu ulevilo. Na chvíli to vypadalo, že je Jean onen bombový útočník, ale je jen další oběť. To ovšem nic nemění na vážnosti situace.
"Doufal jsem, že se s vámi setkám osobně." řekne Sherlock do prostoru.
"Promiň. Nemohl jsem si odpustit malé divadelní představení." řekne Jean tím samým hlasem bez emocí. "Strašně mě zajímalo, jak se budeš tvářit, až tady uvidíš svého mazlíčka."
"Chtěl jsem se s vámi seznámit, konečně se sejít tváří v tvář. Ale vy si pořád volíte prostředníky."
"Ale my už se setkali." Tentokrát promluvil mužský hlas. Na opačném konci bazénu, než co přišel Sherlock, se otevřou dveře a kdosi vejde, ale ještě ho není vidět, jen slyšet.
"Jsem Jim. Jim z IT." pokračuje neznámý v monologu. "Musel jsem zanechat opravdu mizerný dojem, když si mě ani nepamatuješ. I když, abych pravdu řekl, to byl vlastně účel. Chtěl jsem vidět toho úžasného a slavného Sherlocka Holmese, ale nechtěl jsem se dát znát."
Konečně muž vyjde na scénu. O hlavu menší, než Sherlock, černé vlasy přičísnuté k hlavě, tmavý nažehlený oblek s kravatou, bledý obličej, černé chladné oči, úzké rty, okolo kterých pohrává drobný úsměšek.
"Nazdár." řekne muž směšně vysokým tónem. Jim z IT. Jim Moriarty.
"Musím pochválit Jeanny." řekne Moriarty a přejde až k Jean, která stojí v polovině délky bazénu. "Ani se moc nebránila, kdž jsme ji sem brali. Chytré, ušetřila si spoustu problémů a bolesti. Na chvíli. Jeanny, ukaž Sherlockovi, co máš pod kabátem."
Jean se nespokojeně zamračí, ale mlčky rozepne kabát a roztáhne ho. Ukáže tak spoustu trhaviny a drátů, které pod ním schovává.
Jim se spokojeně zašklebí a zhoupne se na špičkách.
"Tvoje malá Jeanny je zatím bez jediného úrazu."
"Opravdu?" zamračí se Sherlock a přeletí pohledem mezi zlosynem a jeho obětí.
Jean mlčí a jen se na něj dívá.
"Jeanny." usměje se Jim a přejde těsně k ženě. Nakloní se k ní, dokud nemá rty sotva pár centimetrů od jejího ucha.
"Už můžeš mluvit." řekne Jim tiše.
"Jsem v pohodě." řekne Jean klidně a nijak nereaguje na blízkost muže.
Jim se ušklíbne a postaví se čelem k Sherlockovi. Očividně má z tohoto setkání radost, což se o Jean a Sherlockovi říct nedá. Aspoň podle jejich výrazů.
- - o - -
Za Moriartym zapadnou dveře a červené tečky na bombě a na Sherlockově čele zmizí.
Jean dlouze vydechne a nejistě se dlaněmi opře o svoje kolena.
Sherlock se rozběhne ke dveřím, za kterými zmizel Jim, ale není po něm ani stopy. Schová zbraň a vrátí se k Jean.
"V pořádku?" zeptá se a začne rozepínat popruhy, ke kterým je přidělaná bomba. Trvá to jen pár okamžiků, než ji Sherlock sundá a odhodí ji pryč.
"Díky." hlesne Jean tiše.
"Jsi v pořádku?" zeptá se Sherlock znovu a upřeně se dívá na její bledý obličej.
"Jo." přikývne Jean nejistě hlavou. Přejde ke kabinkám a zády se o jednu z nich opře.
Sherlock začne prohledávat kabinky; hledá stopy po Moriartym a jeho lidech.
Jean unaveně zavře oči. Na chvíli se zvládá ovládat, ale pak se jí podlomí nohy a ona se beze zvuku sesune do dřepu.
"Jean." hlesne Sherlock ustaraně a klekne si před ženu na jedno koleno.
"Asi nejsem takový drsňák, jak si o mně všichni myslí." řekne Jean tiše a otevře oči. "Neudržím se ani na nohách."
"To je jen šok po akci." řekne Sherlock chlácholivě.
Jean se krátce pousměje, ale hned zase zvážní, pohled upřený na Sherlockův spánek.
"Ještě není po akci." řekne Jean pevným hlasem.
Sherlock se postaví a znovu vytáhne zbraň, ovšem drží ji podél těla. On i Jean jsou poseti kupou třepotavých rudých teček.
"Omlouvám se. Jsem ták proměnlivý." protáhne Moriarty a vyjde ze dveří, které vedou přímo k bazénu.
"Přemýšlel jsem. Vážně to s vámi byla sranda, ale nemůžu vás nechat žít. Prostě nemůžu." řekne a zastaví se pár kroků od bomby, kterou měla Jean na sobě. "Zkoušel bych tě přesvědčit, ať už nestrkáš nos do mých věcí, ale- Všechny moje argumenty už ti museli proletět hlavou."
Jean dál dřepí u kabinek a sotva znatelně přikývne hlavou s pohledem upřeným do Sherlockových očí. Je jí jasné, že má detektiv nějaký plán, a i když ona netuší jaký, souhlasí s ním.
"V tom případě tou tvou už musela proletět má odpověď." řekne Sherlock chladně a namíří zbraní do Moriartyho usměvavé tváře. Ovšem vzápětí hlaveň klesne trochu níž a místo na muže míří na bombu u jeho nohou.
Moriarty se ušklíbne o trochu víc. Už to vypadá, že chce něco říct, ale napjaté ticho na bazéně přeruší hlasitá rytmická melodie. Trvá to jen pár tónů, než všichni rozeznají slavnou melodii.
Jim se tváří, jako by nic neslyšel. Sherlock se nechápavě zamračí. Jean se nevěřícně podívá na Moriartyho.
Zločinec si útrpně povzdechne a vytáhne ruce z kapes kalhot.
"Můžu?" zeptá se Sherlocka.
"Klidně. Máš na to celý zbytek života." odpoví mu Holmes.
Jim vytáhne ze saka mobil a příjme hovor.
"No, co je? Jasně, že jsem to já, kdo jiný?" řekne otráveně. Podívá se na Sherlocka a protočí oči, aby naznačil, že mluví s naprostým idiotem.
Sherlock jen chápavě pokýve hlavou.
Jean lítá pohledem mezi dvěma konzultanty a netuší, jestli se má bát o svůj život nebo se smát absurditě této situace.
"Cože?!" zařve Moriarty do telefonu. "Zopakujte to! Jestli mi teď lžete, tak si vás najdu a stáhnu vás z kůže!" vyhrožuje Moriarty volajícímu a používá při tom neuvěřitelně dlouhé sykavky. Sherlocka ani Jean už si nevšímá, poslouchá, co mu říká hlas v telefonu a jde ke dveřím. Než jimi projde, luskne prsty a zmizí. A spolu s ním zmizí i rudé tečky zaměřovačů.
"Jdeme pryč." řekne Jean rozkazovačně a postaví se.

Sherlock zaváhá jen na vteřinu, než se otočí a s Jean po boku vyrazí ke dveřím, kterými prve přišel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Není-li uvedeno jinak, jsou zde veřejněná literální díla mým autorským počinem. Je-li dílo převzato od jiného autora, je to jasně uvedené v úvodním článku. Je-li pod dílem podepsán SallyPejr, jedná se o moji práci. Většina postav v sekci Fanfiction jsou vlastnictvím původních autorů, kteří vytvořili díla, na jejichž motivy je fanfikce zaměřena. Není-li uvedeno jinak, jsou doprovodné obrázky převzaty z internetu. Články mohou obsahovat tématiku nevhodnou osobám mladších 18-ti let nebo tématiku, která není vhodná pro většinu společnosti. Nelíbí se, nečtěte...