Pátý ročník (part 1)

5. února 2014 v 23:02 | SallyPejr |  Princův příběh
Ve Velké síni místo čtyř dlouhých stolů jednotlivých kolejí stojí více než stovka menších stolků. Všechny jsou otočené stejným směrem, za každým sedí jeden student a s hlavou skloněnou něco usilovně píše na svitek porgamenu. Jediným slyšitelným zvukem je škrábání brků a občasné zašustění, když si někdo posune pergamen. Vysokými okny proudí dovnitř sluneční světlo a dopadá na skloněné hlavy, jež v jeho jasných paprscích kaštanově, měděně a zlatě září.
Severus sedí u stolku, šlachovitě vyzáblý a bledý jako nějaká rostlina, kterou drželi ve tmě. Zplihlé mastné vlasy mu spadají až na stolní desku a zahnutý nos má při psaní sotva centimetr nebo dva od pergamenu, v jehož záhlaví se skví zadání písemné práce: OBRANA PROTI ČERNÉ MAGII - NÁLEŽITÁ KOUZELNICKÁ ÚROVEŇ. Ruka mu po pergamenu přímo lítá, má už popsáno přinejmenším o třicet centimetrů víc než jeho nejbližší sousedi, a přitom píše drobným hustým písmem.
"Posledních pět minut!" zavolá profesor Kratiknot, který prochází mezi stolky.
Vedle profesora sedí James Potter s jeho typicky nepoddajnými černými vlasy. Potter se napřímí, odloží brk stranou a přitáhne si pergamen blíž, aby si ještě jednou přečetl, co napsal. James zeširoka zívne a prohrábne si vlasy, takže vypadají ještě o něco rozcuchaněji než předtím. Pak letmo pohlédne na profesora Kratiknota, otočí se na židli a ušklíbne se na chlapce sedícího čtyři stolky za ním.
Sirius Jamesovi odpoví zdvyženou pěstí se vztyčeným palcem. Sedí pohodlně rozvalený na židli a pohupuje se na zadních nohách. Tmavé vlasy mu padají do očí s jakousi nedbalou elegancí, které se James nemůže za žádnou cenu měřit. Dívka za ním na něj hledí s nadějí v očích, ačkoliv si je Sirius jejího pohledu sotva vědom.
A o dvě židle dál za tou dívkou sedí Remus Lupin. Vypadá poněkud bledě a nezdravě a je dokonale ponořen do své písemné zkoušky. Naposledy si pročítá svoje odpovědi, nepatrně se mračí a koncem brku se škrábe na bradě.
Čtvrtý člen bandy - Peter Pettitgrew sedí nedaleko nich. Malý chlapec se špinavě hnědými vlasy a špičatým nosem. Červíček se tváří nervózně, okusuje si nehty, upřeně zírá do své písemné práce a nohama šoupe po podlaze. Tu a tam dychtivě nahlédne do pergamenu svého souseda.
James znuděně sedí u stolku a čmárá si na kousek pergamenu. K nakreslené zlatonce přidává písmena L.E.
"Odložte brky, prosím!" přikáže jim pisklavě profesor Kratiknot. "To platí i pro vás, Stebbinsi! Zůstaˇbte na svých místech, dokud vaše pergameny nevyberu. Accio!"
Víc než stovka svitků se vznese do vzduchu a doletí do rozpražené náruče profesora Kratiknota tak prudce, že se svalí na záda. Několik studentů se rozesměje. Dva chlapci u stolků v první řadě vstanou, uchopí profesora Kratiknota za lokty a postaví ho zase na nohy.
"Děkuji vám...děkuji." lapá po dechu profesor Kratiknot. "Nuže, všichni, jste volní! Můžete jít!"
Potter spěšně přeškrtá zdobně vyvedená písmena E.L., vyskočí, uloží brk i zadání písemné práce do brašny, kterou si přehodí přes rameno a čeká, až se k němu připojí Black.
Severus kráčí mezi stolky ke dveřím vedoucím do vstupní síně, stále ještě zahloubán do zkušebních otázek. Má kulatá záda, přesto však působí hranatě a neohrabaně. Jeho trhavá chůze připomíná pavouka a mastné vlasy mu poskakují kolem obličeje. Nevšímá si štěbetajících dívek za svými zády, ani Potterovi bandy za nimi.
Všichni se připojí k davu u Hlavní brány, dychtiví užuž se dostat ven, na školní pozemky zalité slunce. James a jeho tři přátelé se vydají k jezeru. Severus, stále zahloubaný do zkušebních otázek se vadá stejným směrem, ale nevypadá, že by mířil za nějakým určitým cílem. Čtveřice rozebírá otázky v testu.
"Jak se ti líbila otázka číslo deset, Náměsíčníku?" vyptává se Sirius.
"Ta neměla chybu," odpoví bez váhání Lupin. "Uveďte pět znaků, podle kterých poznáte vlkodlaka. Bezvadná otázka."
"Myslíš, že se ti jepodařilo vyjmenovat všechny?" předstírá obavy James.
"Snad ano." přikývne vážně Lupin. "Sedí na mé židli, nosí moje věci..."
Červíček je jediný, kdo se tomu nezasměje.
James strčí ruku do kapsy a vytáhne z ní vzpouzející se zlatonku.
"Kdes k ní přišel?"
"Štípl jsem ji." odpoví James ledabyle a začne si se zlatonkou hrát. Nechává ji odletět až třicet centimetrů daleko, než ji zase chňapne. Má vynikající postřeh.
Červíček na něj obdivně zírá.
Zastaví se na břehu jezera ve stínu vzrostlého buku a uloží se do trávy. Severus se usadí v trávě v hustém stínu nedalekých keřů, stále zahloubaný do otázek NKÚ.
Sluneční paprsky se oslnivě odrážejí od nehybné hladiny jezera. Na jeho břehu sedí skupina rozsmátých dívek, které právě vyšly z Velké síně. Mají zuté boty i ponožky a chladí si nohy ve vodě.
Lupin si vytáhne nějakou knihu a dá se do čtení. Sirius se rozhlíží po studentech, kteří kolem nich chodí sem a tam po trávníku, tváří se trochu povýšeně a znuděně. James si pořád pohrává se zlatonkou - nechává ji odlétnout stále dál a dál, aby ji vždy, když už se zdálo, že unikne, v poslední vteřině chytil. Červíček ho sleduje s pootevřenou pusou. Pokaždé, když se Jamesovi podaří nějaká obzvlášť obtížná finta, vyjekne a zatleská. Celou dobu se James ohlíží po děvčatech u jezera a čechrá si vlasy, jako by nechtěl vypadat moc upraveně.
"Už to prosím tě schovej." ozve se Sirius, když James provede další fintu a Červíček hlasitě zajísá. "Než si tady Červíček samým nadšením cvrnkne do kalhot."
Červíček trochu zčervená, ale James se ošklíbne.
"Když ti to vadí." utrousí a strčí zlatonku do kapsy.
"Já se tak nudím." postěžuje si Sirius. "Škoda, že není úplněk."
"To určitě." ozve se Lupin podrážděně zpoza své knihy. "Ještě nám zbývá přeměňování, takže jestli se nudíš, můžeš mě přezkoušet. Tumáš." A podá mu učebnici.
Sirius si však pohrdavě odfrkne.
"Nepotřebuju se na ty pitomosti dívat, znám je všechny zpaměti."
"Tohle by tě mohlo pobavit, Tichošlápku." ozve se tiše James. "Podívej, koho tu máme."
Sirius otočí hlavu. Nehybně ztuhne jako pes, který zavětřil králíka..
"Výborně." šeptne měkce. "Srabus."
Zírá na Severuse, který vstal a strká si seznam otázek NKÚ do brašny. Když vyjde ze stínu křovin a vykročí na trávník, Sirius a James vstanou také. Lupin a Červíček zůstanou sedět. Lupin se stále dívá do učebnice, i když vůbec nepohybuje očima a mezi obočím se mu vytvořila drobná zamračená vráska. Červíček těká očima mezi Siriusem, Jamesem a Severusem a v obličeji má výraz napjatého očekávání.
"Tak co, Srabusi?" promluví hlasitě James.
Severus zareaguje tak rychle, jako by očekával útok. Pustí brašnu, zajede rukou pod hábit a hůlu má napůl zdviženou, když James zaburácí:
"Expeliarmus!"
Snapeova hůlka vyletí čtyři metry do vzduchu a s nepatrným žuchnutím spadne do trávy za ním.
Sirius se štěkavě zachechtá.
"Impedimenta!" vykřikne a zamíří hůlkou na Severuse, kterého kouzlo srazí k zemi v polovině skoku, jímž se chtěl dostat ke spadlé hůlce.
Studenty okolo to zaujme, otáčejí se a přihlížejí.
Severus leží na zemi a těžce oddechuje.
James se Siriusem k němu přejdou se zdvyženými hůlkami a James se přitom přes rameno ohlíží po děvčatech na břehu jezera. Červíček už také vstal a nenasytně civí, obejde si dokonce Lupina, aby měl lepší výhled.
"Jak sis vedl u zkoušek, Srábku?" zeptá se James.
"Koukal jsem na něho, jezdil nosem až po pergamenu." utrousí zlomyslně Sirius. "Budou na něm všude mastné fleky, nepřečtou z toho ani slovo."
Několik čumilů se zasměje. Červíček se hlasitě rozchechtá.
Severus se pokusí vstát, kouzlo však stále působí. Zmítá se, jako by byl svázaný neviditelnými provazy.
"Jen- počkejte!" zajíká se a vzhlíží k Jamesovi s výrazem čiré nenávisti. "Jen- počkejte!"
"Na co máme čekat?" zeptá se nevzrušeně Sirius. "Copak nám uděláš, Srábku? Utřeš si o nás nos?"
Severus ze sebe vydá nějaký skřek, ve kterém se mísí nadávky a zaklínadla, protože však jeho hůlka leží tři metry daleko, nic se nestane.
"Vypláchni si hubu." napomene ho James chladně. "Pulirexo!"
Ze Snapeových úst v tu ránu vyrazí proud růžových bublin. Pěna mu zakrývá ústa, až se začal dusit a dávit.
"Dejte mu pokoj!"
James a Sirius se ohlédnou. James si volnou rukou okamžitě zajede do vlasů.
"Copak je, Evansová?" zeptá se James. Jeho hlas je najednou příjemnější, hlubší a zralejší.
"Dejte mu pokoj!" zopakuje Lily. Dívá se na Jamese a na očích jí jde poznat, že to, co vidí, se jí ani trochu nezamlouvá.
"Co vám udělal?"
"No." protáhne James úmyslně. "Jde spíš o to, že vůbec existuje, jestli chápeš, jak to myslím."
Mnozí studenti se rozesmějou, mezi nimi i Sirius a Červíček. Lupin, stále ještě zabraný do učebnice, se však neusmál a Lily také ne.
"Myslíš, bůhvíjak najsi vtipný." řekne chladně. "Jsi ale jen nafoukaný a násilnický ubožák, Pottere. Nech ho napokoji!"
"Nechám, když si se mnou dáš rande, Evansová." odpoví okamžitě James. "No tak...dej si se mnou rande a já už proti tomu srábkovi nikdy nepozvednu hůlku."
Účinky překážecího kouzla zatím postupně odeznívají. Severus se začne pomalu plazit k hůlce, která mu vyletěla z ruky a odplivuje do trávy mýdlové bubliny.
"Než jít s tebou, to bych radši šla na rande s obří olihní." prskne Lily.
"Máš smůlu, Dvanácteráku." poznamená pohotově Sirius a otočí se znovu na Snapea. "A sakra."
Už je však pozdě. Severus míří hůlkou přímo na Jamese, vyšlehne záblesk jasného světla a Jamesovi se na tvářiobjeví otevřená rána, v níž mu na hábit vystříkne krev.
Potter se rychle otočí, znovu se zableskne a v další vteřině Severus visí ve vzduchu, hlavou dolů. Hábit mu přepadne přes hlavu a odhalí bledé vyzáblé nohy v zašedlých spodkách.
V malém hloučku kolem to mnozí ocení potleskem, Sirius, James a Červíček se otřásají smíchem.
"Pusť ho dolů!" vyjekne rozzlobená Lily.
"Jak si přeješ." přikývne James a prudce trhne hůlkou vzhůru.
Severus spadne na zema natáhne se jak široký tak dlouhý. Vyprostí se ze zamotaného hábitu a rychle vyskočí se zdvyženou hůlkou. Sirius je však rychlejší.
"Petrificus totalus!"
Snape znovu padne k zemi tuhý jako prkno.
"TAK UŽ MU DEJTE POKOJ!" zaburácí Lily. Náhle má také v ruce hůlku.
James ani Sirius z ní nespoští oči.
"No tak, Evansová, nenuť mě, abych tě uřknul." nasadí Potter vážný tón.
"Koukej ho odklít!"
James si zhluboka povzdechne, pak se otočí ke Snapeovi a zamumlá protikouzlo.
"Mazej odsud." řekne, když se Severus namáhavě zvedne na nohy. "Máš štěstí, že je tady Evansová, Srabusi."
"Nepotřebuju, aby mi pomáhala taková špinavá, mrňavá mudlovská šmejdka!"
Lily zamrká.
"No fajn." přikývne klidně. "Příště už se do toho nebudu plést. A na tvém místě bych si přeprala spodky, Srabusi."
"Omluv se Evansové!" zahřmí James a výhružně namíří na Severuse hůlku.
"Nechci, abys ho ty přiměl k omluvě!" zaječí Lily a otočí se na Jamese. "Jsi zrovna takový mizera jako on!"
"Cože?" vyjekne James. "Já bych nikdy neřekl, že jsi- vždyť víš co!"
"Cucháš si vlasy, protože si myslíš, bůhvíjak ti to nesluší, když vypadáš, jako bys zrovna slezl z koštěte. Předvádíš se s tou pitomou zlatonkou! Chodíš po chodbách a uřkneš každého, kdo se ti nelíbí jenom proto, že to umíš. Překvapuje mě, že se s tebou a tou tvojí kytovitou hlavou koště vůbec zvedne ze země. Je mi z tebe na nic!" Otočí se na podpadku a upaluje pryč.
"Evansová!" zavolá za ní James. "Hej, Evansová!"
Lily se však neohlédne.
"Co to do ní vjelo?" podiví se James a bezúspěšně se snaží, aby to vyznělo lhostejně, protože to nepovažuje za doopravdy důležité.
"Jestli mě můj nos neklame, řekl bych, že tě považuje tak trochu za náfuku, kámo." odpoví mu Black.
"Fajn!" vyštěkne James a zatváří se doopravdy rozezleně. "Tak fajn!"
Vyšlehne další záblesk světla a Severus opět visí ve vzduchu, hlavou dolů.
"Kdo chce vidět, jak Srabusovi stáhnu kaťata?"
- - o - -
"Omluvám se."
"To je mi jedno."
"Říkám, že se omlouvám!"
"Šetři dechem."
Je už noc. Lily má na sobě župan a stojí s rukama založenýma na prsou před portrétem Buclaté dámy u vchodu do Nebelvírské věže.
"Jsem tady jen proto, že jsi podle Mary vyhrožoval, že tady budeš spát."
"To je pravda. Byl bych tady přespal. Nechtěl jsem ti říct mudlovská šmejdko, prostě mi to jen-"
"Vyklouzlo?" V Lilyině hlase není ani špetka soucitu. "Už je pozdě. Celá ta léta jsem tě pořád omlouvala. Nikdo z mých kamarádů nechápe, proč se s tebou vůbec bavím. Ty a ti tvoji báječní kamarádi Smrtijedi- vidíš, ani se to nesnažíš popřít! Ani se mi nesnažíš vymluvit, že je to přesně to, o co vám všem jde! Už se nemůžete dočkat, až se přidáte k Ty-víš-ke-komu, co?"
Otevře ústa, nic však neřekne a zase je zavře.
"Nemůžu už dál nic předstírat. Vybral sis vlastní cestu a já taky."
"Ne- poslouchej mě- Nechtěl jsem-"
"Nechtěl jsi mi říct mudlovská šmejdko? Vždyť tak přece říkáš každému, kdo má stejný původ jako já. Proč bych zrovna já měla být výjimka?"
Na rty se mu derou nějaká slova, Lily se na něj ale pohrdavě podívá, otočí se a chce projít otvorem v portrétu dovnitř.
"Protože tě miluju!" zaječí Severus zoufale, až se jeho hlas rozlehne chodbami hradu.
Lily ztuhne na místě a pomalu se otočí.
Severus na ni zírá s vyvalenýma očima a pusou dokořán, očividně sám nevěří tomu, co právě řekl.
"Cože?" zeptás e Lily nechápavě.
Snape zrudne rozpaky, ale dál visí očima na Lilyině tváři.
"Já- já- sotva jsem tě potkal- už tehdy doma- já- ty jsi byla úžasná a já jenom- od té doby já tě-" nedopoví. Zoufalství v jeho tváři se zvětšuje, protože Lilyin obličej zůstává po celou dobu naprosto nehybný, bez výrazu.
Někde so ozvou hlasy zkreslené ozvěnou. Severus sebou trhne a ohlédne se. Hlasy a kroky se blíží.
"Nechci vás rušit, ale měli byste být oba v posteli." ozve se Buclatá dáma trochu nejistým hlasem.
Severus se nejistě rozhlédne, není kde se tady schovat. Podívá se na Lily, ale ta zrovna mizí za obrazem. Severus si zkousne ret a nejistě přešlápne, ale pak se potichu rozběhne pryč. Jediným důvodem pro návrat do zmijozelských prostor je Krvavý baron, který mu vyhrožoval, že ho nahlásí řediteli koleje, profesoru Křiklanovi.
- - o - -
Severus leží na posteli se zeleným povlečením a dívá se na kamenný strop ložnice. Nemůže spát. Řekl jí to. Pravdu. Jenže ona jím stejně pohrdá. Nechce s ním už mít nic společného. A všechno je vina toho Pottera a jeho kamarádíčka Blacka. Ti dva vše zničili. Zničili jeho. Na ničem už teď nezáleží. Ona ho nenávidí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Není-li uvedeno jinak, jsou zde veřejněná literální díla mým autorským počinem. Je-li dílo převzato od jiného autora, je to jasně uvedené v úvodním článku. Je-li pod dílem podepsán SallyPejr, jedná se o moji práci. Většina postav v sekci Fanfiction jsou vlastnictvím původních autorů, kteří vytvořili díla, na jejichž motivy je fanfikce zaměřena. Není-li uvedeno jinak, jsou doprovodné obrázky převzaty z internetu. Články mohou obsahovat tématiku nevhodnou osobám mladších 18-ti let nebo tématiku, která není vhodná pro většinu společnosti. Nelíbí se, nečtěte...